"O svém životě se rozhodujem ve věku, kdy je nám přednější cestička učesu.

Prosinec 2007

pf 2008

31. prosince 2007 v 16:40 | nevrli or eli Brogsová |  jiné
všem kdo navštívil můj Blog přeji pěknej Novej rok.
moc děkuju za návštěvnost a komentáře
a mám jedno přání:
proslila bych vás abyste mi napsali jak hodnotíte můj blog nebo cokoli jiného

přání k Novému roku

20. prosince 2007 v 21:36 Vánoce
Všechno nej a moře úspěchu do nového roku! stejné přáni jako od každého 2. (druhého), ale tentokrát od …………………
Stálé zdraví, stálý klid a nový rok jak má být. Ze srdce přeje:

Vánoční přáníčka

20. prosince 2007 v 21:34 Vánoce
2005
Půjčil jsem si milión, měl jsem dárků kamión. Neplatil jsem splátky, vzali si to zpátky. Nezbyl ani dáreček, vzali mi i domeček. Neplatil jsem daně, vzali mi i saně. Nevím si už rady, sob mi chcípnul hlady! V lese mám teď pelíšek, seru na vás Ježíšek!
Příjemné vánoční chvíle, při kradení smrčku, smažení leklého kapra, průjmu z poslední porce salátu a mnoho štěstí v Novém roce.
Kouzelný zvoneček, brzy nám zacinká, rozsvítí stromeček, zbývá jen chvilinka. Zazvonil zvoneček, vánoční písničku, každý se podívá, co je v balíčku.
Oheň v krbu tiše praská, v našich srdcích klid a láska a stromečky v celé zemi sladce voní Vánocemi. Zazvonil zvoneček, vánoční písničku, každý se podívá, co je v balíčku.
Oheň v krbu tiše praská, v našich srdcích klid a láska. Z oblohy sype se sníh, vločky tančí v závějích. Kouzelné Vánoce a šťastný Nový rok.
Za oknem se vločky honí, zvonky v dálce tiše zvoní a stromečky v celé zemi sladce voní Vánocemi. Příjemné prožití svátků vánočních přejí
Vánoce s vločkami štěstí, zabalené kouzlem lásky, přikryté peřinkou splněných snů a plamínky pohody v očích a šťastný Nový rok.
Hromadu dárků, co srdce pohladí, rodinu, přátele, co nikdy nezradí. K bohatství krůček, ke štěstí krok, krásné Vánoce a šťastný Nový rok.
Krásné Vánoce, bohatého Dědu Klause a Santu Mraze. Je čas zabalit kapry, upéct dárky a zabalit vánočku. Hlavně to v tom shonu nespleť. Veselé Vánoce
Smrk v pokoji krásně voní, ve vaně se kapr honí a Ježíšek, když večer zvoní, slzy štěstí všem se roní. Krásné Vánoce a šťastný Nový rok
Zdraví, úsměv, lásku, pohlazení nad takový dar není. To vám přejí
Sněhové vločky k zemi se snáší, mráz si s okny pohrává, už jen pár stran chybí v kalendáři a vánoční čas nastává.
Za oknem sype se sněhová nadílka, záclony provoní anýz a vanilka. Vánoční koledy zpívají andělé, už jsou tu Vánoce, šťastné a veselé.
Na večeři kapra bez kostí, na Silvestra hodně Stocku a hodně štěstí do Nového roku.
Krásný stromek, zlaté jmelí, za okny ať sníh se bělí. Stálé zdraví, pevný krok ať tě provází celý rok.
Ježíšek nám říkal, že by radši píchal. Užívá si sexu v lese, proto dárky nepřinese. A tak na něj nečekej, pohodu si užívej.
Nadělte si dárky, sami o štěstí se přičiňte. Vánoce jsou zase tady, tak si je teď užijte. Krásné svátky přejí
Až zazvoní zvoneček, hodně dárků pod stromeček! Moře lásky, zdravíčka a samozřejmě štěstíčka. A co v Novém roce? To samé co na Vánoce!
2006
Přeji lásku, štěstí, něhu. Ať se ti splní každičký sen… Přání posílám na vločce sněhu, ať je krásný tvůj Štědrý dne. To vše a ještě víc přeje
Ať je hodně dárečků i u tvého stromečku, v každém ať je zabalen jeden šťastný všední den.
Co to cinká, co to voní kouzlo Vánoc jako loni. Tichá chvíle k zastavení, závan štěstí nad něž není.
To nejsou jen dárečky, překvapení, především láska, porozumění a štěstí. Přeji Ti, ať je po Tvém boku vždy někdo s kým se můžeš o to všechno podělit.
Ať je bláto, ať je sníh, k Vánocům vždy patří smích! Šťastné a veselé Vánoce přeje:
Večer plný překvapení, pocit, který jindy není, dobré jídlo do bříška, bohatého Ježíška. Tohle všechno na Vánoce, hodně štěstí zdraví v novém roce.
Hodně štěstí, neboť je krásné. Hodně zdraví, neboť je vzácné. Hodně lásky, neboť je jí málo. A všechno další co by za to stálo.
Ježíšek k Vám jede z dálky, veze štěstí, zdraví, dárky. Co více Vám tedy více přát? Ať Vás každý má jen rád.
Vánoce jsou zase tady, neumřeme tedy hlady.
Takže rychle poslouchej,
do práce se rychle dej. Připrav stromek, cukroví, ale ať se nedrobí.
To by mohlo asi stačit,
tak a teď už můžeš svačit. Po večeři utíkej, h
onem rychle zazpívej. Rozbal si i dárečky, dokrmíš se párečky.
Balení je velká dřina,
u telky je zase psina.
Však už všeho bylo dost, hlavně, že vše pro radost.
A pak honem do postele, vždyť Vánoce jsou tak veselé!
Štědrý den je jednou v roce, zas se sejdem na Vánoce.

sms k vánocům

20. prosince 2007 v 21:34 Vánoce
Hvězdička sříbrná dopadla na zem a všechno kolem nás mění se rázem. Hvězdička sříbrná jehličím zavoní, Vánoce přišly k nám, zvonečekzazvoní. Veselé Vánoce!
Z oblohy sypou se hvězdičky, slyšet jsou koledy v dáli. Zvěstuje anděl maličký, ať splní vše, co k Vánocům jste si přáli. Krásné Vánoce přeje......
Radostné Vánoce, štastný Nový rok, na stole ať voní grog. Dobré pití na připití, stromeček ať pěkně svítí. Co nebylo tento rok, ať splní se napřesrok.
ježíšek pomalu zapřahá sáně, zaokny vidět je paprsku svit, zavři teď oči a nastav dlaně, štěstí a lásku do nich chyť! Krásné Vánoce přeje........
Letí Ježíšek krajinkou, vrtí přitom prdílkou. Dej za okno lahvinku, jestli čekáš nadílku. Hodně štěstí v Novém roce a kupu darků na Vánoce přeje..........
Třpytivý pozdrav sněhových vloček, hodně dárků pod stromeček, radost a klid na Vánoce, hodně štěstí v Novám roce přeje.......
Tím nejkrásnějším dárkem k Vánocům není nic, co se zlatem třpytí... je to ůsměv, láska, pohlazení, nadtakový dar žádný není. KrásnéVánoce a Nový rok vám všem!
Večer plný překvapení, pocit který jinde není. Dobré jídlo do bříška bohatého Ježíška. Krásné Vánoce
Večer plný překvapení, pocit který jinde není. Dobré jídlo do bříška bohatého Ježíška, tohle všechno na Vánoce a hodně zdraví v novém roce

3 nindžové v zábavním parku

11. prosince 2007 v 6:33 Filmy
(3 Ninjas. High Noon at Mega Mountain) Bývalá televizní hvězda Hulk Hogan a tři malí karatisté musí zachránit zábavní park před bandou teroristů! Americký dobrodružný film (1998). Dále hrají: M. Botuchis, M. O'Laskey, J. P. Roeske, Ch. Earlywine, L. Anderson... Režie S. McNamara
Hrají: Hulk Hogan, Loni Andersonová, Jim Varney, Mathew Botuchis, Michael O'Laskey II, James Paul Roeske II, Victor Wong Tři mladí nindžové trénovali o prázdninách své umění u dědy Moriho. Dva se ale místo o dobrodružství začali zajímat o krásná děvčata, a tak ani nepostřehli, že místnímu zábavnímu parku hrozí nebezpečí. Museli spojit své síly a začít těžký boj se záhadnou a tajemnou silou.

Gólová výměna

11. prosince 2007 v 6:32 Filmy
Film s Mary-Kate a Ashley Olsen.
Sestry Ema a Sam si vyměňovaly svá tajemství, oblečení a teď dokonce i místa. Zatímco divoká Sam je výborná fotbalistka, uhlazená Ema dává přednost takovým sportům jako je móda a randění. A tak, když se na fotbalovém turnaji ocitnou v nevyrovnaných týmech, předvedou skvělé kousky, aby si vyměnily místa a přelstily ligu. Když však na hřišti i mimo něj vypukne chaos, Mary-Kate a Ashley se dají dohromady pro úplně nové dobrodružství.

Výlet do Paříže

11. prosince 2007 v 6:32 Filmy
Film s Mary-Kate a Ashley Olsen.
Když jedou sestry na prázdniny do Francie, připravují spoustu legrace a kují dorodružné pikle. Při pobytu v Paříži se ale zamilují nejen do okouzlujícího města, ale také ztratí hlavy pro dva šarmantní Francouze. Na mopedech se prohánějí kolem pařížských památek, hledají si nové kamarády a snaží se uniknout svému upjatému průvodci. Od nakupování ve francouzských buticích, přes prohlídku Notre Dame, po večerní randění na Eiffelovce - prostě jeden fantastický zážitek za druhým.

Český jazyk 8-2.část

11. prosince 2007 v 6:04
Vzory podstatných jmén rodu ženského
vzor s koncovkou (-a), tvrdý: žena
vzor s koncovkou (-e), měkký: růže
vzory bez koncovky: píseň, kost
jedn. číslo
1. žena růže píseň kost
2. ženy růže písně kosti
3. ženě růži písni kosti
4. ženu rúži píseň kost
5. ženo! růže! písni! kosti!
6. ženě růži písni kosti
7. ženou růží písní kostí
mn. číslo
1. ženy růže písně kosti
2. žen růží písní kostí
3. ženám růžím písním kostem
4. ženy růže písně kosti
5. ženy! růže! písně! kosti
6. ženách růžích písních kostech
7. ženami růžemi písněmi kostmi
Vzory podstatných jmén rodu středního
vzor s koncovkou (-o), tvrdý: město
vzor s koncovkou (-e, 2.p -e), měkký: moře
vzor s koncovkou (-e, 2.p -ete): kuře
vzor s koncovkou (-í): stavení
jedn. číslo
1. město moře kuře stavení
2. města moře kuřete stavení
3. městu moři kuřeti stavení
4. město moře kuře stavení
5. město! moře! kuře! stavení!
6. městě, -u moři kuřeti stavení
7. městem mořem kuřetem stavením
mn. číslo
1. města moře kuřata stavení
2. měst moří kuřat stavení
3. městům mořím kuřatům stavením
4. města moře kuřata stavení
5. města! moře! kuřata! stavení!
6. městech mořích kuřatech staveních
7. městy moři kuřaty staveními
Přídavná jména tvrdá
- skloňují se podle vzoru mladý (mladá, mladé)
- v koncovkách přídavných jmen tvrdých píšeme tvrdé -ý, měkké -í
píšeme pouze v 1. a 5. pádě množného čísla rodu mužského životného.
- v 7. pádě množného čísla je koncovka -ými.
pád: mužský rod ženský rod střední rod
jedn. číslo
1. mladý (muž, stromek) mladá (žena) mladé (děvče)
2. mladého mladé mladého
3. mladému mladé mladému
4. mladého (muže)mladý (stromek) mladou mladé
5. mladý! mladá! mladé!
6. (o) mladém (o) mladé (o) mladém
7. mladým mladou mladým
mn. číslo
1. mladí (muži)mladé (stromky) mladé (ženy) mladá (děvčata)
2. mladých mladých mladých
3. mladým mladým mladým
4. mladé mladé mladá
5. mladí (muži!)mladé (stromky!) mladé (ženy!) mladá (děvčata!)
6. (o) mladých (o) mladých (o) mladých
7. mladými mladými mladými
Přídavná jména měkká
- skloňují se podle vzoru jarní (jarní,jarní).
- v koncovkách přídavných jmen měkkých píšeme jen měkké i
(cizí muž, cizí žena, cizí dítě, cizích lidí, s cizími lidmi).
jedn. číslo rod mužský rod ženský rod střední
1. jarní(motýl, květ) jarní(noc) jarní (jitro)
2. jarního jarní jarního
3. jarnímu jarní jarnímu
4. jarního (motýla)jarní (květ) jarní jarní
5. jarní jarní jarní
6. (o)jarním (o) jarní (o) jarním
7. jarním jarní jarním
mn. číslo
1. města jarní (motýli, květy, noci, jitra) kuřata
2. měst jarních kuřat
3. městům jarním kuřatům
4. města jarní kuřata
5. města! jarní kuřata!
6. městech (o) jarních kuřatech
7. městy jarními kuřaty
Vzory podstatných jmén rodu ženského
-se skloňují podle vzorů otcův (otcova, otcovo) a matčin (matčina, matčino).
-v přídavných jménech přivlastňovacích se píše měkké i v 1.a 5. pádě množného
čísla rodu mužského životného.
-v ostatních koncovkách se píše tvrdé y/ý.
-v 7. pádě množného čísla je koncovka -ými.
Jednotné číslo
mužský rod
1.p. otcův matčin (bratr, kabát)
2.p. otcova matčina (bratra)
3.p. otcovu matčinu (bratru)
4.p. otcova, otcův matčina, matčin (bratra, kabát)
5.p. otcův matčin (bratře)
6.p. (o) otcově,-u matčině, -u (bratru, kabátě)
7.p. otcovým matčiným (jako mladým)
ženský rod
1.p. otcova matčina (sestra)
2.p. otcovy matčiny (sestry)
3.p. otcově matčině (sestře)
4.p. otcovu matčinu (sestru)
5.p. otcova matčina (sestro)
6.p. (o) otcově (o) matčině (sestře)
7.p. otcovou matčinou (sestrou)
střední rod
1.p. otcovo matčino (slovo)
2.p. otcova matčina (slova)
3.p. otcovu matčinu (slovu)
4.p. otcovo matčino (slovo)
5.p. otcovo matčino (slovo)
6.p. (o) otcově, -u matčině, -u (slovu, -ě)
7.p. otcovým matčiným (jako mladým)
Množné číslo
1.p. otcovi, otcovy, otcova,
matčini (bratři) matčiny (sestry) matčina (slova)
otcovy,
matčiny (kabáty)
2.p. otcových, matčiných (jako mladých)
3.p. otcovým, matčiným (jako mladým)
4.p. otcovy, otcovy, otcova,
matčiny (bratry, kabáty) matčiny (sestry) matčina (slova)
5.p. otcovi, otcovy, otcova,
matčini (bratři) matčiny (sestry) matčina (slova)
otcovy,
matčiny(kabáty)
6.p. (o) otcových, matčiných (jako mladých)
7.p. otcovými, matčinými (jako mladými)
Spodoba
Pravidlo: Na konci slova vyslovujeme každou souhlásku nezněle.
Ve výslovnosti pak mizí rozdíl mezi b - p, d - t, ď - ť, h - ch, v - f, z- s a ž - š.
Na konci slov a někdy i uvnitř slov:
vyslovujeme: p t ť f s š ch
píšeme: b d ď v z ž h
Úplně stejně vyslovíme např. slova plot a plod, snop a snob, zeť a zeď, dup a dub, Aš a až.
Písmena označující znělé souhlásky píšeme tam, kde se v jiném tvaru téhož slova nebo ve slově příbuzném znělá souhláska také vyslovuje. Např.: dub - duby, žab - žába, mrkev - mrkve, práh - prahu.
Shoda přísudku s podmětem
I. Shoda přísudku s podmětem
II. Shoda přísudku s několikanásobným podmětem
. Shoda přísudku s podmětem
Při psaní koncovky v příčestí se řídíme následujícími pravidly:
1. Podmět v mn. čísle je koncovka příčestí
rodu mužského životného -i
Např.: chlapci, učitelé, vítězové, sněhuláci, muži, ptáci, žáci
rodu mužského neživotného -y
Např.: automobily, národy, zástupy, oddíly, obrazy, dopisy
rodu ženského -y
Např.: ženy, školy, tabule, věci, stráže, květiny, hráze, zebry
rodu středního -a
Např.: děvčata, kuřata, koťata, telata, města, moře
2. Není-li podmět ve větě vyjádřen a neznáme-li ze souvislosti jeho rod, píšeme v koncovce příčestí měkké -i.
Např. Hned ráno jsme se vydali na výlet.
3. Ve větách s tzv. všeobecným podmětem (lidé, všichni apod.), píšeme v koncovce příčestí měkké -i.
Např. Všichni se o tom dozvěděli.
4. Pozor! Podstatné jméno dítě je v jednotném čísle rodu středního, ale v množném čísle rodu ženského.
Např. Děti si hrály na hřišti.
II. Shoda přísudku s několikanásobným podmětem
Při psaní koncovky v příčestí při shodě přísudku s několikanásobným podmětem se řídíme následujícími pravidly:
1. Je-li alespoň jeden člen několikanásobného podmětu rodu mužského životného, píšeme -i.
Např. Petra, Martina a Jirka se sešli před školou.
2. Není-li žádný člen několikanásobného podmětu rodu mužského životného, píšeme v koncovce -y.
Např. Krávy a ovce se pásly na louce.
3. Stojí-li ve větě přísudek před několikanásobným podmětem, může se koncovka příčestí řídit i rodem jména , které stojí nejblíže u přísudku. Obojí způsob je správný.
Např. Na louce se pásli laně a jeleni. i Na louce se pásly laně a jeleni.
4. Je-li podmětem ve větě výraz rozvitý (s předložkou s) a jeho základem je podstatné jméno rodu ženského v množném čísle, můžeme v přísudku psát tvrdé -y.
Např. Mladé dívky s chlapci vytvořily družstvo.
5. Všechna jména v rozvitém podmětu jsou v čísle jednotném a jedno z nich je rodu mužského životného, pak je přísudek v množném čísle, v koncovce píšeme -i.
Např. Maminka s malým Pavlíkem šli na procházku.
6. Sedmý pád s předložkou "s" není součástí podmětu, řiďte se rodem podmětu.
Např. Laně se pásly s koloušky na mýtině.

Český jazyk 8

11. prosince 2007 v 6:04 taháky
Pravopis skupin bě - bje, vě - vje, pě, mě - mně
Skupina bě - bje
1) Skupinu bje píšeme pouze tehdy, jestliže po předponě ob- následuje kořen začínající skupinou je- .
Např. objevit, objezd, objednávka, objem
2) Skupinu bě píšeme ve všech ostatních případech!
Např. běh, hříbě, oběd, oběžnice, obětovat
Skupina vě - vje
3) Skupinu vje píšeme pouze tehdy, jestliže po předponě v- následuje kořen začínající skupinou je- .
Např. vjem, vjet, vjezd
4) Skupinu vě píšeme ve všech ostatních případech!
Např. věc, věnec, věž, vězeň, větřík, větrovka, věda
Skupina pě
5) Skupinu pě píšeme vždy bez j, protože žádná předpona nekončí na p.
Např. zpěv, opět, pěna, napětí, pěšina, rozpětí
Skupina mě - mně
6) V kořenu slova píšeme vždy -mě-.
Např. město, měšec, měna, umělec, smělost, Mělník
7) U tvaru zájmena já píšeme ve 2. a 4. pádě mě, ve 3. a 6. pádě delší tvar mně.
Např. Mě se neboj. Mě tam neviděl. Mluvil o mně. Vždy mně pomohl.
8) Na rozhraní slova se řídíme podle stavby slova. Je vhodné si říci např. tvar
1. stupně příslušného přídavného jména.
Např. soukromě - soukromý, rozumně - rozumný, skromně - skromný
9)U sloves nám často pomůže tvar 3. os. č. j. přítomného času.
Např. umí - uměl, umět, umění;
10) Od sloves zapomenout, připomenout vzpomenout se mohou minulé tvary tvořit dvojím způsobem.
Např. zapomněl - zapomenul, vzpomněl - vzpomenul
11) Slovo tamější píšeme s -ě-, protože není 2. stupněm přídavného jména tamní. Bylo utvořeno od příslovce tam příponou -ější. (podobně jako přídavná jména dolejší, zdravější, hořejší).
12) V koncovce podstatných jmen zpravidla píšeme -mě, protože jen zřídka končí základ podstatných jmen na -mn.
Např. na stromě, v zimě, v písmě, v hymně, na humně
13) Ve slově pomněnka píšeme -mně-.
Pravopis s/z
Předložky s/se a z/ze
Předložky s a z v písmu rozlišujeme podle toho, s kterým pádem se pojí a to bez zřetele na výslovnost.
Předložka s (se)
Tato předložka se pojí se 7. pádem.
Např. s tatínkem, s prací, s ohněm, se mnou, se všemi, se psem, s počítačem
V knižních výrazech se tato předložka pojí i se 4. pádem.
Např. být s to, kdo s koho
Pozn. Tuto předložku lze užít i ve spojení s 2. pádem, ale pouze v případě, kdy považujeme za nutné naznačit předložkou východisko pohybu z povrchu pryč, popř. po povrchu dolů.
Např. se stolu, se skříně
Tyto příklady nebyly do programu zařazeny. Ve všech těchto případech používejte v programu předložku z.
Předložka z (ze)
Tato předložka se pojí s 2. pádem. Ve spojení s tímto pádem ji lze užít vždy!
Např. z talíře, z venkova, spadnout z měsíce, ze strany, ze zřetele
Předpony s-/se-, z-/ze-, vz-/vze-, roz-
Předpona s-/se-
se píše
1. Tam, kde sloveso s touto předponou (a slova s ním související) má význam směřování dohromady, na jedno místo, k sobě - k vytvoření nějakého celku, ke zmenšení objemu.
Např. sejít se, srolovat, spínat, shrbit se, spoutat, sběr, svírat, skamarádit se
2. Tam, kde sloveso s touto předponou (a slova s ním související) má význam směřování shora dolů nebo z povrchu pryč.
Např. sestoupit, seskočit, sejmout, stékat, smazat, spadnout, sfouknout
3. V několika ustálených případech.
Např. schovat se, skonat, skončit, slevit, spálit, spasit, spáchat, stěžovat si, strávit, stvořit, stýskat si, stmívat se aj.
Předpona z-/ze-
se píše všude tam, kde nejde o směřování dohromady, směr shora dolů nebo z povrchu pryč.
1. U dokonavých sloves utvořených od sloves nedokonavých.
Např. zničit, zpozorovat, zesílit, zprostředkovat, zředit, zhroutit se
2. U dokonavých sloves utvořených od podstatných nebo přídavných jmen.
Např. zdokonalit, zdůraznit, zhudebnit, zkapalnit, znechutit, znemožnit
3. U nedokonavých sloves utvořených příponou k slovesům dokonavým.
Např. zmírat, zjišťovat, zesilovat, zesměšňovat
4. V několika ustálených případech.
Např. zhostit se, zkoumat (zkoumaný, zkumavka), zkoušet (zkouška, zkusit, zkušební, zkušenost), zpěčovat se, zpívat (zpěv, zpěvák, zpěvácký), zpověď (zpovědník, zpovědní), zpytovat, zpupný, způsob (způsobit, způsobilý, způsobný), zřídit, ztepilý a další odvozeniny těchto slov.
Dvojice slov rozlišené jen předponou s-/se- a z-/ze-
Zvláštní pozornost zasluhují dvojice slov různého významu rozlišených jen předponou s-/se- a z-/ze-.
1. Obě slova jsou rozlišena nejen v pravopisu, ale i ve výslovnosti.
Např. sjednat (např. mír, smlouvu) - zjednat (např. pořádek, nápravu)
slít (dohromady) - zlít (polít)
směnit (např. peníze) - změnit (např. zaměstnání)
2. Obě slova se rozlišují pouze pravopisem, nikoli výslovností.
Např. sběh (např. lidu) - zběh (dezertér)
stvrdit (potvrdit) - ztvrdit (učinit tvrdým)
shlížet ( shora dolů) - zhlížet se (např. v zrcadle)
Druhy slov
1. Podstatná jména
jsou názvy osob, zvířat, věcí a samostatné názvy pro vlastnosti, děje a vztahy;
- mají jeden ze tří rodů
Např. král, lev, tykev, měsíc, lhostejnost, láska, televize
2. Přídavná jména
- vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatným jménem, anebo jejich význam jinak blíže určují;
- mohou svými tvary vyjádřit trojí rod
Např. laskavý, malý, hubený, krásný, trpělivý
3. Zájmena
- zastupují podstatná a přídavná jména nebo na osoby, zvířata, věci apod. ukazují (nabývají významové určitosti teprve ze situace a souvislosti). Podle významu rozlišujeme různé druhy zájmen.
Např. já, kdo, co, tohle, takový, náš, sám
4. Číslovky - jsou slova významu číselného: označují počet, pořadí apod. Rozlišujeme číslovky určité, které označují určitý, přesný počet - lze jej vyjádřit číslicemi a neurčité, které nevyjadřují přesný počet - nelze jej vyjádřit číslicemi. Podle významu rozlišujeme různé druhy číslovek.
Např. jeden, mnoho, několikanásobný, stý
5. Slovesa
- vyjadřují děj, a to činnost nebo stav
Např. spát, mluvit, jíst, být, mít, stát, štěkat, dělat
6. Příslovce
- vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to určení místa, času, způsobu...
Např. tam, pak, trochu, málo, napřed, slibně
7. Předložky
- vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce, ale teprve ve spojení se jmény
Např. s, z, v, na, k, přes, po
8. Spojky
- spojují slova nebo věty
Např. a, ale, že, protože, kdyby
9. Částice
- uvozují nejčastěji samostatné věty a naznačují jejich zvláštní druh (věta přací apod. )
Např. ať, kéž, nechť
10. Citoslovce
- vyjadřují nálady, city a vůli mluvícího nebo označují hlasy a zvuky
Např. aha, vida, ach, hop, haf,mňau¨
Vzory podstatných jmén rodu mužského
vzory bez koncovky, životné: pán, muž
vzory bez koncovky, neživotné: hrad, stroj
vzory s koncovkou, životné: předseda, soudce
vzory životné vzory neživotné
pád: tvrdý měkký tvrdý měkký
jedn. číslo
1. pán muž hrad stroj
2. pána muže hradu (lesa) stroje
3. pánu, -ovi muži, -ovi hradu stroji
4. pána muže hrad stroj
5. pane! (hochu!) muži! (otče!) hrade! stroji!
6. pánu, -ovi muži, -ovi hradě!, -u stroji
7. pánem mužem hradem strojem
mn. číslo
1. páni, -ové (občané) muži, -ové (učitelé) hrady stroje
2. pánů mužů hradů strojů
3. pánům mužům hradům strojům
4. pány muže hrady stroje
5. páni! -ové! muži! - ové! hrady! stroje!
6. pánech (hoších) mužích hradech (lesích) strojích
7. pány muži hrady stroji
tvrdý měkký
jedn číslo
1. předseda soudce
2. předsedy soudce
3. předsedovi soudci, -ovi
4. předsedu soudce
5. předsedo! soudce!
6. předsedovi soudci, -ovi
7. předsedou soudcem
mn číslo
1. předsedové soudci, -ové
2. předsedů soudců
3. předsedům soudcům
4. předsedy soudce
5. předsedové! soudci, -ové!
6. předsedech soudcích
7. předsedy soudci

Arthur Conan Doyle

11. prosince 2007 v 6:03 Čtenářský deník

Doyle Arthur Conan

(22.05.1859 - 07.07.1930)

To nejlepší ze Sherlocka Holmese

cdstudent - referáty, čtenářský deník, maturitní otázky a taháky cdstudent je unikátní studijní pomocník pro každého středoškoláka,
na kterém nalezneš více jak 4000 studijních pomocníků!www.cdstudent.cz
Soubor 14ti reprezentativních detektivek. Vydalo nakladatelství IMAGO v roce 1996, překlad Zora Wolfová.
Skandál v Čechách
Český král se má ženit, ale nepodaří se mu dostat choulostivé (na tu dobu se tím myslelo společné foto s neurozenou) od své bývalé přítelkyně Ireny Adlerové. Požádá Holmese, který se převleče za vozku - náhodou je svědkem na tajné svatbě Adlerové s advokátem. Mezitím se dostane k ní do domu, předstírá požár a zjistí, kde má Adlerová svůj "poklad" schovaný. Druhý den jede s králem pro fotku, ale zjistí, že Adlerová ho prokoukla, odjela s manželem pryč a Holmesovi nechala dopis, že ho poznala a odjíždí s lepším mužem, než byl král. Holmes se do ní bezmezně zamiloval.
Spolek ryšavců
Pan Wilson je vetešník a má jasně červené vlasy. Jeho vetešnictví neprosperuje, ale sídlí vedle banky. John Clay k němu nastoupí za poloviční plat, ve sklepě jakoby vyvolává fotky, ale místo toho kope tunel do banky. Aby dostal vetešníka z krámu, vymyslí spolek ryšavců, vyláká za vidinou odměny Wilsona na místo, kde jako sekretář spolku má opisovat Britskou encyklopedii. najednou ale Wilson zjistí, že nemá kde opisovat, že spolek nikdo nezná a že nebude dostávat svoje peníze. Obrátí se na Holmese, a ten si počíhá v bance na bandu, která ji šla vykrást, protože tunel již byl hotový.
Pět pomerančových jadérek
K Holmesovi přijde John Openshaw a tvrdí, že strýc Eliáš, co se vrátil z Ameriky, dostal dopis s pěti pomerančovými jadérky a písmeny KKK. Strýc zemřel, po něm dědil otec Openshawa - ten také dostal stejný dopis a také zemřel. Openshaw se proto bojí o svůj život. Holmes mu slíbí pomoc, ale při cestě od Holmese Openshaw umírá jakoby nešťastnou náhodou. Holmes vypátrá, že KKK znamená Kuklucklan, jadérky znamenají výzvu, aby adresát zmizel nebo zemře. Zjistí, kdo jsou vrazi, ale ti umírají na lodi při bouři.
Inženýrův palec
Watson přijede za Holmesem s inženýrem Hatherleyem, který nemá palec a vypráví, jak ho navštívil plukovník Stark, odvezl ho tajně k opravě hydraulického lisu, který měl sloužit k rozmílání hlinky. Inženýrovi se to nezdá a lis ho má rozmačkat, protože je v celé místnosti a strop se snižuje. Přítelkyně Starka inženýra zachrání, ale při útěku mu plukovník na římse odsekne palec. Holmes zjistí, že lis slouží k padělání mincí, banda ale uprchla.
Musgraveský rituál
Musgrave je hrabě a má komorníka Bruntona, který přijde na to, že v zámku je poklad, ale když ho chce vyzvednout, zradí ho odmrštěná milenka, a do skrýše ho zavře.
Námořní smlouva
Bývalý spolužák Watsona Phelps je zaměstnán na Ministerstvu zahraničních věcí, kde ministrem je jeho strýc. Strýc Phelpsovi důvěřuje a dá mu opsat tajný dokument o válečné smlouvě mezi Anglií a Francií. Při opisování se dokument ztratí, Phelps onemocní a Holmes zjistí, že dokument odcizil bratr snoubenky Phelpse Harrison, aby ho předal tisku a zpeněžil ho. Když Phelps onemocněl, musel mu uvolnit svůj pokoj, kde byl dokument schovaný a nemohl se tak k němu dostat a Holmes ho chytil, když narafičil past a Harrison si pro dokument přišel.
Poslední případ
Holmes jde po stopě Moriartymu - matematikovi, který svůj geniální mozek dal do služeb zločinu a ovládá londýnské podsvětí. Holmes na něho nalíčil past, ale Moriarty je stejně chytrý jako on. Stopuje ho k Reichenbašských vodopádů a tam oba umírají v hlubině.
Prázdný dům
Dějově navazuje na Poslední případ. Svět si myslí, že Holmes je mrtev, Watsonovi se nepodaří nic rozřešit. Bez příčiny a záhadně je zastřelen hrabě Adair. Watsonovi se vnutí antikvariátník, ze kterého se vyklube převlečený Holmes (stále je mu v patách společník Moriartyho Moran, který viděl, že zemřel pouze šéf, nikoliv Holmes) a pomůže mu vyřešit případ tím, že místo sebe postaví do pokoje svojí voskovou figurínu, do které Moran vystřelí dalekonosnou puškou a tak se vyřeší případ Adaira. Adair chtěl Morana udat pro falešnou hru, tak se ho takto Moran zbavil.
Lepenková krabice
Stará paní dostane bez příčiny balík - lepenkovou krabici plnou soli a dvě lidská ucha nestejné velikosti. Holmes zjistí, že stará paní má dvě sestry - starší bydlela s ní, ale odstěhovala se, byla nepříjemná, pořád se vměšovala do cizích záležitostí; mladší sestra má za muže námořníka a za ním pálí starší sestra. Když ji námořník Broxner odmítne, pomluví ho a odstěhuje se k sestře. Mladší sestra si najde milence, námořník to zjistí, zabije oba milence, uřeže jim uši a pošle je starší sestře, protože se jí tak chce pomstít.
Poslední poklona
Nepovedená povídka o dvou agentech Německa, kteří provádějí špionáž v Anglii. Převlečený Holmes usvědčí zlého agenta von Borka a ze sejfu vezme tajné dokumenty.
Tři Garridebové
Zločinec Evans se vydával za Garrideba a vymyslel pohádku pro Dalšího Garrideba - vědce, že se musí najít třetí Garrideb, aby bylo vyplaceno velké dědictví. Potřeboval tak dostat vědce z bytu, ze kterého nevyšel pět let a kde bylo uschováno padělatelské náčiní. To si tam schoval padělatel, kterého Evans zabil. Holmes na to včas přišel a když Evans odlákal Garrideba z bytu, číhal na něj a i s náčiním ho zadržel.
Záhada na Thorském mostě
Boháč Gibson se zamiluje do chůvy svých dětí, kterou pochopitelně jeho manželka nenávidí. Proto si vymyslí sebevraždu, při které bude chůva obviněna z její vraždy. Pozve ji na most, kde jí vynadá a když chůva odběhne, zastřelí se jednou ze dvou párových pistolí manžela (druhou dala do skříně chůvy). Pistole je přivázaná na napjatém provaze, takže po výstřelu provaz povolí a spadne s pistolí do vody. Holmes na to přijde, když objeví na zábradlí mostu rýhu po provaze.
Tančící figurky
Moje oblíbená povídka. Farmář Gubitt si namluví - a po krátké známosti vezme - Elsii, o které nic neví. O své minulosti mu manželka nic nechce říct. Najednou přijde dopis, který s ní otřese a aniž ho četla, spálí ho. Na různých místech se objeví hieroglyfy tančících figurek a manželka nic nechce vysvětlit, ale je velmi nervózní. Holmes písmo rozluští, ale život Cubitta nezachrání. Jede na statek a zjistí, že Elsie byla dcerou šéfa bandy v Chicagu, do které se zamiloval zločinec Slaney, ona s ním nechce nic mít a odjíždí do Evropy, tam se seznámí s Cubittem a je svatba. Slaney se to dozví, chce ji zpět, ale ani po dobrém ani po zlém to nejde. Elsie ho pozve na schůzku, aby mu vysvětlila, že s ním nepůjde, přijde tam Cubitt a vytáhne na Slaneyho pistoli, netrefí se, Slaney Cubitta zastřelí a Elsie spáchá nedokonanou sebevraždu. Slaneyho vyzve na schůzku Holmes (Slaney neví, že se chtěla Elsie zabít), tam ho chytne a Slaney přizná pravdu.
Zmizelý hráč ragby
Holmese navštíví Overton, kapitán cambridgeského mužstva ragby, že zmizel jeho nejlepší hráč Staunton a aby ho našel. Příčina zmizení může být různá, například vydírání bohatého strýce hráče, vymáhání výkupného za něj, ovlivnění výsledku utkání, když tento hráč nebude hrát. Holmes zjistil, že Staunton dostal telegram, odpoví na něj - tím zjistí místo, kam byl poslán, rozjede se tam a narazí na doktora Amstronga, který je nepříjemný a tahá Holmese za nos. Holmes najme psa, který vyčenichá stopu, kam doktor jezdí a najde Stauntona u zemřelé manželky. Tajně se totiž Staunton oženil, aby to bohatý strýc nevěděl, s chudou dívkou, která umřela v jeho náručí na úbytě.

Příběhy Sherloka Holmese - Arthur Conan Doyle

Tento soubor obsahuje všechny příběhy světoznámého detektiva v pěti svazcích. Obsah viz níže.
Jazyk český. Adobe PDF - 5 e-knih - 1863 stran - 11,1 MB
Obsah 1 : STUDIE V ŠARLATOVÉ, ČÁST I, I - Sherlock Holmes, II - Metoda dedukční, III - Záhada Lauriston Gardens, IV - Co nám řekl John Rance, V - Po inzerátu návštěva, VI - Tobiáš Gregson ukazuje, co dovede, VII - Světlo v temnotě, ČÁST II - Země svatých, I - Na Velké solné pláni, II - Květ Utahu, III - John Ferrier hovoří s prorokem, IV - Útěk, V - Andělé pomsty, VI -Pokračování vzpomínek dr. Johna H. Watsona, VII - Závěr, PODPIS ČTYŘ, I - Vědecká dedukce, II - Obeznámení s případem, III - Při hledání řešení, IV - Vyprávění plešatého muže, V - Tragédie v Pondicherry Lodge, VI - Sherlock Holmes podává důkaz, VII - Epizoda se sudem, VIII - Příležitostní malí detektivové z Baker Street, IX - Přetržený řetěz, X - Konec domorodce z ostrovů, XI - Velký poklad z Agry, XII - Podivuhodná historie Jonathana Smalla, DOBRODRUŽSTVÍ SHERLOCKA HOLMESE, I - Skandál v Čechách, II - Spolek ryšavců, III - Případ totožnosti, IV - Záhada Boscombského údolí, V - Pět pomerančových jadérek, VI - Ohyzdný žebrák, VII - Modrá karbunkule, VIII - Strakatý pás, IX - Inženýrův palec, X - Urozený ženich, XI - Berylová korunka, XII - Dům "U měděných buků",
Obsah 2: Stříbrný lysáček, Žlutá tvář, Makléřův úředník, Gloria Scottová, Musgraveský rituál, Reigateské panstvo, Mrzák, Domácí pacient , Řecký tlumočník, Námořní smlouva, Poslední případ
Obsah 3: Prázdný dům, Stavitel z Norwoodu, Tančící figurky, Osamělá cyklistka, Škola v Priory, Černý Petr, Charles Augustus Milverton, Šest Napoleonů, Tři studenti, Zlatý skřipec, Zmizelý hráč ragby, Opatské sídlo, Druhá skvrna
Obsah 4: Pes baskervilský, Údolí strachu
Obsah 5: Poslední poklona Sherlocka Holmese, PODIVUHODNÝ ZÁŽITEK PANA JOHNA SCOTTA ECCLESE, TYGR ZE SAN PEDRA, Lepenková krabice, Rudý kruh, Umírající detektiv, Nezvěstná šlechtična, Ďáblovo kopyto, Poslední poklona, EPILOG K DOBRODRUŽSTVÍM SHERLOCKA HOLMESE, Z archivu Sherlocka Holmese, Vznešený klient, Voják bílý jako stěna, Mazarinův drahokam, Dům "U tří štítů", Upír v Sussexu, Tři Garridebové, Záhada na Thorském mostě, Šplhající muž, Lví hříva, Podnájemnice v závoji, Na starém zámku v Shoscombe, Barvíř na penzi

John Galsworthy

11. prosince 2007 v 6:02 Čtenářský deník

John Galsworthy(14.8.1867 - 31.1.1933)

anglický spisovatel a dramatik, autor, jenž ve svých dílech zobrazuje především a zejména život vyšší anglické společnosti (tedy "vyšších vrstev" anglické společnosti), zakládající člen (a první předseda) mezinárodní organizace spisovatelů (PEN club), laureát Nobelovy ceny za literaturu za rok 1932.
Autor známý především slavnou trilogií Sága rodu Forsytů
"Spisovatel, který zobrazil život vyšší anglické společnosti"
John Galsworthy, anglický spisovatel a dramatik, autor, jenž ve svých dílech zobrazuje především a zejména život vyšší anglické společnosti (tedy "vyšších vrstev" anglické společnosti), přichází na svět 14. srpna roku 1867 v anglickém Kingston Hill v rodině velmi dobře společensky situovaného právníka.
Vzdělání Galsworthy získává na univerzitě v Oxfordu (studuje námořní právo), doktorem práv se stává v roce 1889, nicméně, praxi se nevěnuje a místo toho několik let, s podporovou otcových peněz, cestuje po celém světě.
Práci advokáta se Galsworthy nevěnuje ani po otcově smrti v roce 1904 - rodinný majetek, jenž celý zdědí, mu umožňuje finančně nezávislý život, Galsworthy se věnuje své největší zálibě, literatuře.
V roce 1905 se John Galsworthy žení - jeho manželkou se stává vlastní sestřenice Ada Galasworthyová.
V následujících desetiletích se Galsworthy věnuje téměř výhradně literatuře, postupem let se stává stále úspěšnějším a váženějším autorem - jako vážený a uznávaný literát se pak Galsworthy aktivně zapojuje do činnosti mnoha dobročinných organizací a spolků, v roce 1921 se pak stává zakládajícím členem (a prvním předsedou) mezinárodní organizace spisovatelů (PEN club).
Jako spisovatel debutuje John Galsworthy povídkovým souborem "Ze čtyř stran světa" (1897), brzy nato vydává své první dva (neúspěšné) romány - teprve román třetí, nazvaný "Ostrov pokrytců" (1904), v němž Galsworthy satiricky pohlíží na život anglické "vyšší"vrstvy, mu přináší výraznější úspěch.
Povzbuzen úspěchem tvoží Galsworthy dál a v roce 1906 pak vychází první díl Galsworthyho románové trilogie "Sága rodu Forsytů", a to díl, nazvaný "Vlastník".
Během několika dalších let pak v rychlém sledu spatřují světlo světa romány "Venkovské sídlo" (1907), "Bratrství" (1909), "Patricij" (1911) a "Temný květ" (1913).
Po první světové válce pak vycházejí další dva díly forsytovské trilogie - v roce 1920 román "V pasti" a v roce 1921 pak román "K pronajmutí". Po vydání třetího dílu se John Galsworthy takřka okamžitě řadí mezi nejuznávanější anglicky píšící autory své doby, jeho lehce sžíravá a sociálně laděná kritika života anglické aristokracie, která pod maskou kultivovanosti a laciné vzdělanosti baží po hromadění majetku, sklízí obrovský úspěch.
Na úspěch forsytovské trilogie se Galsworthy snaží pak navázat trilogií druhou, nazvanou "Moderní komedie" - ta vychází mezi roky 1924-26.
Třetí, na forsytovské téma opět navazující, trilogii, nazvanou "Konec kapitoly" John Galsworthy píše na začátku třicátých let 20. století.
Je třeba ještě připomenout, že kromě tvorby prozaické je Galsworthy i úspěšným dramatikem, je autorem několika úspěšných, opět sociálně kritických, divadelních her.
V roce 1932 se pak John Galsworthy stává laureátem Nobelovy ceny za literaturu (viz Nobelova cena za literaturu - jmenný seznam laureátů), roku následujícího, 31. ledna roku 1933 John Galsworthy (na následky rakoviny mozku) umírá.
Pro Soamesovy oči bylo v tom všem jakési předstírání, nějaká zastaralá barvitost. Jak jsou ti Francouzi teatrální! Zapálil si cigaretu, což byla u něho vzácnost, a měl přitom pocit, že se na něm osud dopustil urážky, zahnal-li ho do těchto cizokrajných vod. Nedivil by se, kdyby se Ireně tento cizí život docela líbil, nikdy nebyla pravá Angličanka - ani svým vzhledem! A začal uvažovat, které okno za zelenou žaluzií je její. Jaký slovní výraz by měl dát tomu, co jí přišel říci, aby pronikl obranou její pyšné zatvrzelosti? Odhodil nedopalek cigarety na holuba a pomyslel si: "Nemohu tady setrvávat donekonečna a pohrávat si s prsty. Bude lépe vzdát se čekání a navečer ji navštívit." Ale seděl zde dál, až odbilo dvanáct a pak i půl jedné. "Počkám do jedné", pomyslel si, "když už jsem v tom." Ale právě v té chvíli vyskočil a zase ucouvl zpět a usedl. Vyšla jakási žena v šatech smetanové barvy a odcházela pod plavým slunečníkem. Ano, Irena! Vyčkal až byla tak daleko, že ho již nemohla rozpoznat, a vydal se za ní. Kráčela zvolna, jako by neměla žádný určitý cíl, pamatoval-li se dobře na ten směr, kráčela k Bois de Boulogne. Aspoň půl hodiny šel za ní stále v téže vzdálenosti na protější straně ulice, až vešla do Bois. Má se tam nakonec s někým setkat? S nějakým zatraceným Francouzem - s některým z mužů rázu "Miláčka", kteří nemají nic jiného na práci než se točit kolem žen - četl totiž s nesnázemi a s jakousi znechucenou okouzleností knihu toho jména. Zatvrzele za ní kráčel stinnou alejí, a když se cesta zatáčela, tu a tam ji ztrácel z dohledu. A vzpomněl si, jak se kdysi dávno jednoho večera kradl a plížil v Hyde Parku od stromu ke stromu, od lavice k lavici a slepě, směšně, v palčivé žárlivosti hledaj ji a mladého Bosinneyho. Cesta ostře zahýbala, pospíšil za ní a spatřil ji pak, jak sedí pod malou fontánou, jež měla podobu drobné Niobé ze zeleného bronzu, zahalené do vlastních vlasů až po útlé boky a zírající na kaluž, kterou vyplakala. Spatřil ji tam zblízka tak náhle, že prošel mimo ni, dřív než se mohl obrátit a smeknout. Nepolekala se. Vždy se dokázala výborně ovládat - to právě patřilo k vlastnostem, jež u ní nejvíc obdivoval, a patřilo to také k tomu, co jí nejvíc zazlíval, neboť nikdy nedokázal rozpoznat, co si vlastně myslí. Poznala, že ji sleduje? Pohněvalo ho její sebeovládání, pohrdl jakýmkoli vysvětlováním své přítomnosti, ukázal na truchlící malou Niobé a řekl:
"Je to docela hezké."
Tu spatžil, že s námahou zachovává klid.
"Nechtěl jsem tě polekat, tohle je tvoje oblíbené místo?"
"Ano."
"Je to tu trochu opuštěné." Zatímco mluvil, zastavila se tu jakási dáma, podívala se na fontánu a kráčela dál. Ireniny zraky ji sledovaly.
"Ne," řekla bodajíc slunečníkem do půdy, "nikdy to tu není opuštěné. Člověk má vždy s sebou svůj stín."
Soames pochopil, tvrdě na ni pohlédl a zvolal:
"Je to tvoje vlastní chyba. Můžeš se z toho vysvobodit, kdykoli budeš chtít. Ireno, vrať se ke mně a budeš svobodná."
Irena se zasmála.
"Nesměj se!" zvolal Soames a dupl nohou. "To je nelidské. Vyslechni mě! Máš nějakou podmínku, pro mne splnitelnou, po níž by ses ke mně vrátila? Kdybych ti slíbil, že budeš bydlet jinde - že tě jen občas navštívím?
Irena vstala a v její tváři i postavě bylo náhle něco divokého.
"Ne! Ne! Ne! Můžeš mě uštvat k smrti. Nevrátím se."
Soames ucouvl, do hloubi duše uražen.
"Nevyvolávej výstup!" řekl ostře. Oba stáli nehybně a dívali se upřeně na malou Niobé, jejíž zelenavé pokožka se v slunečním světle leskla.
"To jsou tvoje poslední slova," zamumlal Soames a sevřel ruce v pěst. "Zatracuješ nás oba."
Irena sklonila hlavu. "Nemohu se vrátit. Sbohem!"
V Soamesovi vzplanul pocit obludné nespravedlnosti.
"Stůj!" pravil. "Okamžik mě ještě poslouchej. Dala jsi mi svatý slib - přišla jsi ke mně bez jediného penny. Dostala jsi vše, co jsem mohl dát. Bez příčiny jsi porušila slib, uvedla jsi mě v potupu, odmítla jsi mi dát dítě, udělala jsi ze mne vězně, a dosud - dosud mě vzrušuješ tak, že po tobě toužím, potřebuji tě. Co si vlastně sama o sobě myslíš?"
Irena se obrátila s tváří smrtelně bledou a očima palčivě temnýma.
"Bůh mě udělal takovou, jaká jsem." pravila. "Jsem špatná, chceš-li - ale ne tak špatná, abych se znovu vydávala muži, kterého nenávidím."
Když odcházela, sluneční světlo se jí třpytilo ve vlasech a zdálo se, jako by lichotivě hladilo po celé délce její přilehavé, smetanově zbarvené šaty.
Soames nedokázal promluvit ani se pohnout. Slovo "nenávidím" - tak přemrštěné, tak primitivní - rozechvělo v něm celou jeho forsytovskou podstatu. Z hloubi duše zaklel, vykročil z místa, odkud mu zmizela, a vběhl takřka do náruče oné dámy, jež se loudavě vracela - oné slídící hlupačky! Hluboko v lesíku z něho brzy začal stékat v krůpějích pot.

Deltora 2.část

11. prosince 2007 v 6:01 Čtenářský deník

Deltora - Město krys

/Deltora Quest - City of the Rats/

Rodda, Emily

Nakladatel: Fragment

Překladatel: Olga Machútová

Obálka: Marc McBride

Redakce: Helena Škodová, Alena Suchánková

Rok vydání: 2004

Počet stran: 128

Rozměr: 130 x 195

Provedení: paperback

Třetí kniha série Deltora.

Lief, Barda a Jasmína, které spojuje jen nenávist k nepříteli, pokračují ve svém nebezpečném putování za sedmi ztracenými drahokamy Kouzelného pásu Deltory. Nenáviděný Pán Stínů může být přemožen jedině tehdy, když bude Pás opět celý.
Trojici poutníků se už podařilo najít zlatý topas a velký rubín. Kouzelná moc těchto dvou drahokamů jim dodala sílu a odvahu vydat se hledat třetí kámen. Nikdo z nich však netuší, jaké hrůzy na ně čekají v opuštěném Městě krys, kam živá duše již dlouhé roky nevstoupila.

Série Deltora - Země nestvůr a kouzel si získala oblibu mezi dětmi po celém světě a patří mezi nejznámější díla Emily Roddaové. Jde o soubor osmi knih, na které ještě volně navazují další pokračování. Děj má spád a je do detailu promyšlen. Poutavá dobrodružství zaujmou nejen děti, ale i dospělé. Pro autorčin styl je typické, že zasazuje do vyprávění hádanky a slovní hříčky. Vtahuje tak čtenáře do hry a nenápadně ho vede, aby se pokoušel na řešení přijít dříve než její literární hrdinové.

Deltora - Poušť zkázy

/Deltora Quest - The Shifting Sands/

Rodda, Emily

Nakladatel: Fragment

Překladatel: Olga Machútová

Obálka: Marc McBride

Redakce: Helena Škodová, Daruše Singerová

Rok vydání: 2004

Počet stran: 128

Rozměr: 130 x 195

Provedení: paperback

Čtvrtá kniha série Deltora.

Pán stínů, který nechal ukrást sedm drahokamů Kouzelného pásu, vpadl do Deltory a zotročil její lid. Lief, Barda a Jasmína jsou odhodláni zbavit zemi tohoto tyrana, a proto pokračují v nebezpečné cestě za ztracenými kameny, ukrytými ve vzdálených, děsivých koutech království.
Už se jim podařilo nalézt tři z nich. Teď musejí hledat čtvrtý, ukrytý ve vyprahlé pustině, kterou žárlivě střeží tajemný strážce. V nekonečné Poušti zkázy je čeká odloučení, zmatek a zvláštní, strašliví nepřátelé.

Série Deltora - Země nestvůr a kouzel si získala oblibu mezi dětmi po celém světě a patří mezi nejznámější díla Emily Roddaové. Jde o soubor osmi knih, na které ještě volně navazují další pokračování. Děj má spád a je do detailu promyšlen. Poutavá dobrodružství zaujmou nejen děti, ale i dospělé. Pro autorčin styl je typické, že zasazuje do vyprávění hádanky a slovní hříčky. Vtahuje tak čtenáře do hry a nenápadně ho vede, aby se pokoušel na řešení přijít dříve než její literární hrdinové.

Deltora II - Země stínů

/Deltora Shadowlands - The Shadowlands/

Rodda, Emily

Nakladatel: Fragment

Překladatel: Olga Machútová

Obálka: Marc McBride

Redakce: Helena Škodová, Daruše Singerová

Rok vydání: 2006

Počet stran: 148

Rozměr: 135 x 200

Provedení: hardback

Třetí kniha série Deltora II.

Lief, Barda a Jasmína už mají dvě části Pirranské píšťaly. Teď musejí na elbaitovém ostrově Keras získat i tu poslední. Píšťala je pro ně jedinou nadějí, jak zachránit tisíce Deltoranů zotročených v Zemi stínů. Píšťala je údajně to jediné, čeho se Pán stínů obává na svém vlastním území.
Ale podaří se Píšťalu opět složit dohromady? A pokud ano, bud její dávná síla stále působit proti zlým kouzlům Nepřítele? Nebo naši společníci míří do pasti? I když jsou plni pochyb, jedno vědí jistě - ať se stane cokoli, jejich putování nutně skončí v temnotách Země stínů.

Deltora II - Ostrov přeludů

/Deltora Shadowlands - The Isle of Illusion/

Rodda, Emily

Nakladatel: Fragment

Překladatel: Olga Machútová

Obálka: Marc McBride

Redakce: Helena Škodová, Daruše Singerová

Rok vydání: 2006

Počet stran: 144

Rozměr: 135 x 205

Provedení: hardback

Druhá kniha série Deltora II.

Lief, Barda a Jasmína zoufale pátrají po třech částech proslulé Pirranské píšťaly, která je jejich jedinou nadějí na záchranu tisíců Deltoranů vězněných ukrutným Pánem stínů. Už si museli vybojovat první část Píšťaly. Teď se pokusí najít tu druhou.
Zatímco se jejich drazí, kteří zůstali v Del, snaží přežít v houstnoucí síti pomluv, nedůvěry a zrádců, společníci míří dál k tajuplnému ostrovu Auronů. Dostali varování, že tam na ně číhají hrozná nebezpečí. Ale jsou věci, na které se zkrátka připravit nelze.

Deltora II - Jeskyně strachu

/Deltora Shadowlands - The Cavern of the Fear/

Rodda, Emily

Nakladatel: Fragment

Překladatel: Olga Machútová

Obálka: Marc McBride

Redakce: Helena Škodová, Daruše Singerová

Rok vydání: 2006

Počet stran: 144

Rozměr: 135 x 200

Provedení: hardback

První kniha série Deltora II.

Dobrodružství v zemi nestvůr a kouzel pokračuje!
Krutovláda Pána stínů nad Deltorou skončila. On a jeho nestvůry se museli stáhnout zpátky za hory. Ale tisíce Deltoranů jsou stále zotročeny v Zemi stínů, v nepřítelově vlastním děsivém a tajemném panství.
Aby je mohli zachránit, musejí Lief, Barda a Jasmína, hrdinové putování za Kouzelným pásem Deltory, najít zbraň, která by byla dost mocná, aby s její pomocí mohli bojovat s kouzly Pána stínů na jeho vlastním území.
Jedinou věcí, které se podle legendy Pán stínů kdy bál, je pověstná Pirranská píšťala. Ale existuje ještě tato tajemná Píšťala? A pokud ano, jakým nebezpečím budou muset společníci čelit, aby ji našli?

O autorovi: Rodda, Emily

Emily Rodda je pseudonym australské spisovatelky Jennifer Rowe (1948) - ta pracovala dlouho jako knižní redaktorka a vydavatelka. Od roku 1994 se plně věnuje psaní. Vydala zatím pět desítek knih pro děti různého věku a píše také detektivky pro dospělé (pod svým pravým jménem). Její příběhy jsou plné nejen dobrodružství a vtipu, ale i smutku, bolesti a těžkého rozhodování.
Její prvotina Něco zvláštního (Something Special) se stala v Austrálii nejlepší knihou roku 1984. Později autorka získala toto ocenění ještě čtyřikrát.
Jennifer Roweová vyrůstala v Sydney se svými dvěma bratry a v roce 1973 promovala na University of Sydney. Je vdaná a má čtyři děti, pro které vymýšlela své první příběhy.
V našem katalogu naleznete:
2006
2006
2006
2005
2005
2005
2005
2004
2004
DELTORA 6 - LABYRINT BESTIE - RODDA EMILY
Obchod:
FantasyShop
Typ zboží:
Knihy
Stav zboží:
Zboží je na skladě!
Žánr:
Fantasy
Překladatel:
Machútová Olga
Autor obálky:
McBride Marc
Počet stran:
128
Provedení:
Brož.
Nakladatelství:
Fragment
Anotace:
Záludný Pán stínů už zjistil, že se Lief s Bardou a Jasmínou vydali hledat sedm ztracených drahokamů Kouzelného pásu Deltory. A moc dobře ví, že když se podaří zasadit všechny zpátky do Pásu, ohrozí to jeho krutovládu. Společníci už získali pět drahokamů. Ten šestý leží skrytý v podmořském doupěti odporného a krutého Gluse. Lief, Barda i Jasmína jsou vyčerpaní náročnými cestami a pronásledováním přisluhovačů Pána stínů. Objevit Labyrint bestie a vkročit do něj ale vyžaduje spousty sil a odvahy... Série Deltora - Země nestvůr a kouzel si získala oblibu mezi dětmi po celém světě a patří mezi nejznámější díla Emily Roddaové. Jde o soubor osmi knih, na které ještě volně navazují další pokračování. Děj má spád a je do detailu promyšlen. Poutavá dobrodružství zaujmou nejen děti, ale i dospělé. Pro autorčin styl je typické, že zasazuje do vyprávění hádanky a slovní hříčky. Vtahuje tak čtenáře do hry a nenápadně ho vede, aby se pokoušel na řešení přijít dříve než její literární hrdinové.

Deltora

11. prosince 2007 v 6:00 Čtenářský deník

Deltora - Labyrint bestie

/Deltora Quest - The Maze of the Beast/

Rodda, Emily

Nakladatel: Fragment

Překladatel: Olga Machútová

Obálka: Marc McBride

Redakce: Helena Škodová, Alena Suchánková

Rok vydání: 2005

Počet stran: 128

Rozměr: 130 x 195

Provedení: paperback

Šestá kniha série Deltora.

Záludný Pán stínů už zjistil, že se Lief s Bardou a Jasmínou vydali hledat sedm ztracených drahokamů Kouzelného pásu Deltory. A moc dobře ví, že když se podaří zasadit všechny zpátky do Pásu, ohrozí to jeho krutovládu.
Společníci už získali pět drahokamů. Ten šestý leží skrytý v podmořském doupěti odporného a krutého Gluse. Lief, Barda i Jasmína jsou vyčerpaní náročnými cestami a pronásledováním přisluhovačů Pána stínů. Objevit Labyrint bestie a vkročit do něj ale vyžaduje spousty sil a odvahy...

Série Deltora - Země nestvůr a kouzel si získala oblibu mezi dětmi po celém světě a patří mezi nejznámější díla Emily Roddaové. Jde o soubor osmi knih, na které ještě volně navazují další pokračování. Děj má spád a je do detailu promyšlen. Poutavá dobrodružství zaujmou nejen děti, ale i dospělé. Pro autorčin styl je typické, že zasazuje do vyprávění hádanky a slovní hříčky. Vtahuje tak čtenáře do hry a nenápadně ho vede, aby se pokoušel na řešení přijít dříve než její literární hrdinové.

Deltora - Hora děsu

/Deltora Quest - Dread Mountain/

Rodda, Emily

Nakladatel: Fragment

Překladatel: Olga Machútová

Obálka: Marc McBride

Redakce: Helena Škodová, Daruše Singerová

Rok vydání: 2005

Počet stran: 128

Rozměr: 130 x 195

Provedení: paperback

Pátá kniha série Deltora.

Lief, Barda a Jasmína pokračují v nebezpečném pátrání po sedmi ztracených drahokamech Kouzelného pásu Deltory. Teprve až bude všech sedm kamenů vsazeno zpět do Pásu, může se Deltora zbavit hrůzovlády krutého Pána stínů.
Naši společníci získali už čtyři drahokamy. A přestože se Lief dovídá špatné zprávy z domova a touží se vrátit, aby zjistil, co se stalo s rodiči, putování pokračuje. Za pátým drahokamem se naši hrdinové musí odvážit až na samé hranice Země stínů a pohroužit se do hrůzné temnoty Hory děsu, v níž vládne obří ropucha Gelik.

Série Deltora - Země nestvůr a kouzel si získala oblibu mezi dětmi po celém světě a patří mezi nejznámější díla Emily Roddaové. Jde o soubor osmi knih, na které ještě volně navazují další pokračování. Děj má spád a je do detailu promyšlen. Poutavá dobrodružství zaujmou nejen děti, ale i dospělé. Pro autorčin styl je typické, že zasazuje do vyprávění hádanky a slovní hříčky. Vtahuje tak čtenáře do hry a nenápadně ho vede, aby se pokoušel na řešení přijít dříve než její literární hrdinové.

Deltora - Návrat do Del

/Deltora Quest - Return to Del/

Rodda, Emily

Nakladatel: Fragment

Překladatel: Olga Machútová

Obálka: Marc McBride

Redakce: Helena Škodová, Alena Suchánková

Rok vydání: 2005

Počet stran: 136

Rozměr: 130 x 195

Provedení: paperback

Osmá kniha série Deltora.

Sedm ztracených drahokamů se podařilo vrátit do Kouzelného pásu Deltory. Teď musí Lief, Barda a Jasmína nalézt následníka trůnu království. Vědí, že jedině právoplatný následník dokáže s pomocí kouzelných sil Pásu svrhnout ukrutného Pána stínů.
Ale následník se od samého narození skrývá neznámo kde a pouze Pás může odhalit jeho úkryt. Putování Deltorou spěje ke svému velkolepému vyvrcholení, společníky čeká jedno překvapení za druhým. A samotný Pán stínů dělá všechno pro to, aby zničil tři hrdiny Deltory a všechno, co milují.

Série Deltora - Země nestvůr a kouzel si získala oblibu mezi dětmi po celém světě a patří mezi nejznámější díla Emily Roddaové. Jde o soubor osmi knih, na které ještě volně navazují další pokračování. Děj má spád a je do detailu promyšlen. Poutavá dobrodružství zaujmou nejen děti, ale i dospělé. Pro autorčin styl je typické, že zasazuje do vyprávění hádanky a slovní hříčky. Vtahuje tak čtenáře do hry a nenápadně ho vede, aby se pokoušel na řešení přijít dříve než její literární hrdinové.

Deltora - Údolí ztracených

/Deltora Quest - The Valley of the Lost/

Rodda, Emily

Nakladatel: Fragment

Překladatel: Olga Machútová

Obálka: Marc McBride

Redakce: Helena Škodová, Daruše Singerová

Rok vydání: 2005

Počet stran: 128

Rozměr: 130 x 195

Provedení: paperback

Sedmá kniha série Deltora.

Lief, Barda a Jasmína, kteří se vydali hledat sedm ztracených drahokamů Kouzelného pásu Deltory, jsou už skoro u cíle. V Pásu se třpytí šest kamenů, musejí najít ještě ten poslední, aby se Deltora mohla zbavit nadvlády krutého Pána stínů.
Společníci už na svých cestách čelili mnohým nebezpečenstvím s kuráží a nesmírným nasazením. Teď však musí rozluštit tajemství a v tom jim prostá síla ani odvaha nepomohou. Pokud selžou, bude celé jejich putování zbytečné a oni zůstanou navždy uvězněni v šedých mlhách Údolí ztracených.

Série Deltora - Země nestvůr a kouzel si získala oblibu mezi dětmi po celém světě a patří mezi nejznámější díla Emily Roddaové. Jde o soubor osmi knih, na které ještě volně navazují další pokračování. Děj má spád a je do detailu promyšlen. Poutavá dobrodružství zaujmou nejen děti, ale i dospělé. Pro autorčin styl je typické, že zasazuje do vyprávění hádanky a slovní hříčky. Vtahuje tak čtenáře do hry a nenápadně ho vede, aby se pokoušel na řešení přijít dříve než její literární hrdinové.

Deltora - Jezero prokletí

/Deltora Quest - The Lake of Tears/

Rodda, Emily

Nakladatel: Fragment

Překladatel: Olga Machútová

Obálka: Marc McBride

Redakce: Helena Škodová, Alena Suchánková

Rok vydání: 2004

Počet stran: 128

Rozměr: 130 x 195

Provedení: paperback

Druhá kniha série Deltora.

Lief a Barda pokračují ve svém nebezpečném putování s novou společnicí Jasmínou. Společně pátrají po ukradených drahokamech z Kouzelného pásu Deltory. Již se jim podařilo najít zlatý topas. Aby však mohli svou zemi osvobodit od nadvlády Pána stínů, musejí získat zpět všech sedm drahým kamenů.
Druhý kámen střeží hrozivý strážce u Jezera prokletí, které začarovala zlá a mocná čarodějka Thegan. Trojice poutníků musí přejít přes její území, kde na ně čeká řada úkladů a nebezpečí.

Série Deltora - Země nestvůr a kouzel si získala oblibu mezi dětmi po celém světě a patří mezi nejznámější díla Emily Roddaové. Jde o soubor osmi knih, na které ještě volně navazují další pokračování. Děj má spád a je do detailu promyšlen. Poutavá dobrodružství zaujmou nejen děti, ale i dospělé. Pro autorčin styl je typické, že zasazuje do vyprávění hádanky a slovní hříčky. Vtahuje tak čtenáře do hry a nenápadně ho vede, aby se pokoušel na řešení přijít dříve než její literární hrdinové.

Deltora - Lesy hrůzovlády

/Deltora Quest - The Forests of Silence/

Rodda, Emily

Nakladatel: Fragment

Překladatel: Olga Machútová

Obálka: Marc McBride

Redakce: Helena Škodová, Alena Suchánková

Rok vydání: 2004

Počet stran: 128

Rozměr: 130 x 195

Provedení: paperback

První kniha série Deltora.

Ukrutný Pán stínů se chystá ovládnout království Deltory a podrobit si její lid. Jediné co mu v tom brání, je Kouzelný pás Deltory, posázený sedmi drahokamy, který má ohromnou a tajemnou moc. Poté, co jsou drahokamy ukradeny a skryty na nejtemnějších a nejhrůznějších místech po celém království, Deltora upadá pod nadvládu stínů.
Mezitím se však tajně, vedeni pouze orientační mapkou, vydají dva podivní společníci na nebezpečnou pouť. Jsou odhodláni najít ztracené drahokamy a zbavit svou zemi krutovládce. Jejich prvním obtížným cílem budou zlověstné Lesy hrůzovlády.

Série Deltora - Země nestvůr a kouzel si získala oblibu mezi dětmi po celém světě a patří mezi nejznámější díla Emily Roddaové. Jde o soubor osmi knih, na které ještě volně navazují další pokračování. Děj má spád a je do detailu promyšlen. Poutavá dobrodružství zaujmou nejen děti, ale i dospělé. Pro autorčin styl je typické, že zasazuje do vyprávění hádanky a slovní hříčky. Vtahuje tak čtenáře do hry a nenápadně ho vede, aby se pokoušel na řešení přijít dříve než její literární hrdinové.

Český jazyk 7

11. prosince 2007 v 5:56 taháky
Mluvnické kategorie podstatných jmen
Rod
rod mužský
Na podstatná jména v rodě mužském si lze v čísle jednotném ukázat pomocí zájmena ten, v čísle množném ti, ty. Při určování životnosti se řídíme tvary podstatných jmen, nikoli biologickou životností. U mužských neživotných jmen je tvar 4. p. j. č. totožný s tvarem 1. p. j.č., u životných je totožný s tvarem 2.p.j.č.
rod ženský
Na podstatná jména v rodě ženském si lze v čísle jednotném ukázat pomocí zájmena ta, v čísle množném ty.
rod střední
Na podstatná jména v rodě středním si lze v čísle jednotném ukázat pomocí zájmena to, v čísle množném ta.
Číslo
číslo jednotné
Na podstatná jména v čísle jednotném si lze ukázat pomocí zájmen ten, ta, to.
číslo množné
Na podstatná jména v čísle množném si lze ukázat pomocí zájmen ti, ty, ta.
Pád
Při určování pádu je důležité se na určované podstatné jméno zeptat správnou pádovou otázkou.
1. pád - otázka kdo? co?
2. pád - otázka (bez) koho?, čeho?
3. pád - otázka (ke) komu? čemu?
4. pád - otázka (vidím) koho? co?
5. pád - tímto pádem oslovujeme a voláme.
6. pád - otázka (o) kom ? (o) čem?
7. pád - otázka (s) kým? čím?
Vzory:
Vzory podstatných jmen rodu mužského
Vzory podstatných jmen rodu středního
Vzory podstatných jmen rodu ženského
Vzory podstatných jmén rodu mužského
vzory bez koncovky, životné: pán, muž
vzory bez koncovky, neživotné: hrad, stroj
vzory s koncovkou, životné: předseda, soudce
vzory životné vzory neživotné
pád: tvrdý měkký tvrdý měkký
jedn. číslo
1. pán muž hrad stroj
2. pána muže hradu (lesa) stroje
3. pánu, -ovi muži, -ovi hradu stroji
4. pána muže hrad stroj
5. pane! (hochu!) muži! (otče!) hrade! stroji!
6. pánu, -ovi muži, -ovi hradě!, -u stroji
7. pánem mužem hradem strojem
mn. číslo
1. páni, -ové (občané) muži, -ové (učitelé) hrady stroje
2. pánů mužů hradů strojů
3. pánům mužům hradům strojům
4. pány muže hrady stroje
5. páni! -ové! muži! - ové! hrady! stroje!
6. pánech (hoších) mužích hradech (lesích) strojích
7. pány muži hrady stroji
tvrdý měkký
jedn číslo
1. předseda soudce
2. předsedy soudce
3. předsedovi soudci, -ovi
4. předsedu soudce
5. předsedo! soudce!
6. předsedovi soudci, -ovi
7. předsedou soudcem
mn číslo
1. předsedové soudci, -ové
2. předsedů soudců
3. předsedům soudcům
4. předsedy soudce
5. předsedové! soudci, -ové!
6. předsedech soudcích
7. předsedy soudci
Vzory podstatných jmén rodu středního
vzor s koncovkou (-o), tvrdý: město
vzor s koncovkou (-e, 2.p -e), měkký: moře
vzor s koncovkou (-e, 2.p -ete): kuře
vzor s koncovkou (-í): stavení
jedn. číslo
1. město moře kuře stavení
2. města moře kuřete stavení
3. městu moři kuřeti stavení
4. město moře kuře stavení
5. město! moře! kuře! stavení!
6. městě, -u moři kuřeti stavení
7. městem mořem kuřetem stavením
mn. číslo
1. města moře kuřata stavení
2. měst moří kuřat stavení
3. městům mořím kuřatům stavením
4. města moře kuřata stavení
5. města! moře! kuřata! stavení!
6. městech mořích kuřatech staveních
7. městy moři kuřaty staveními
Vzory podstatných jmén rodu ženského
vzor s koncovkou (-a), tvrdý: žena
vzor s koncovkou (-e), měkký: růže
vzory bez koncovky: píseň, kost
jedn. číslo
1. žena růže píseň kost
2. ženy růže písně kosti
3. ženě růži písni kosti
4. ženu rúži píseň kost
5. ženo! růže! písni! kosti!
6. ženě růži písni kosti
7. ženou růží písní kostí
mn. číslo
1. ženy růže písně kosti
2. žen růží písní kostí
3. ženám růžím písním kostem
4. ženy růže písně kosti
5. ženy! růže! písně! kosti
6. ženách růžích písních kostech
7. ženami růžemi písněmi kostmi

Český jazyk 6

11. prosince 2007 v 5:56 texty písniček
Větné členy:
Základní větné členy
Rozvíjející větné členy
Základní větné členy
Podmět:
Podmět vyjadřuje původce děje nebo nositele vlastnosti.
Podmět je vždy v 1. p.!
Mluvnicky nezávisí na jiném větném členu.
Na podmět se ptáme kdo?, co? a přísudkem.
Nejčastěji je vyjádřen podstatným jménem v 1. pádě, ale může být vyjádřen i jinými druhy slov.
Např.: Slunce svítí. Podmět je vyjádřen podstatným jménem.
Sytý hladovému nevěří. Podmět je vyjádřen přídavným jménem.
Mnoho lidí nás zklamalo. Podmět je vyjádřen číslovkou.
Přísudek:
Přísudek vyjadřuje, co podmět dělá nebo co se s ním děje nebo jaký je.
Mluvnicky nezávisí na jiném větném členu.
Na tento větný člen se ptáme: co dělá podmět?, co se děje s podmětem? apod.
Základem přísudku je nejčastěji sloveso ve tvaru určitém.
Přísudek, jehož základem je sloveso s plným významem, je přísudek slovesný.
Např.: Maminka vaří. Lucinka pláče. Martin cvičí.
Základem přísudku může být i přídavné nebo podstatné jméno, které je s podmětem spojeno tvary slovesa být. Sloveso být zde nemá plný věcný význam, je sponou. Tento typ přísudku nazýváme přísudek jmenný se sponou.
Např.: Velryba je savec. Zahrada je krásná. Eva je šťastná.
Rozvíjející větné členy
Přívlastek:
Přívlastek závisí na podstatném jménu.
Blíže určuje podstatné jméno.
Tento větný člen rozvíjí (blíže určuje) podstatné jméno. Ptáme se na něj jaký?, který?, čí?
Předmět:
Předmět závisí na slovese nebo na přídavném jménu. Vyjadřuje osobu, zvíře nebo věc, kterou děj slovesa přímo zasahuje.
Na tento větný člen se ptáme pádovými otázkami kromě 1. a 5. p. spojenými s řídícím slovesem nebo přídavným jménem. Můžete-li se zeptat i nepádovou otázkou, dejte jí přednost.
Doplněk:
Doplněk závisí na podstatném jménu a zároveň na slovese. Vyjadřuje vlastnost nebo stav podstatného jména za určitého děje
Tento větný člen závisí na podstatném jménu a zároveň na slovese. Ptáme se na něj otázkami jak?, jaký?.
Příslovečné určení:
Příslovečné určení závisí nejčastěji na slovese nebo na přídavném jménu nebo na příslovci. U slovesa stojí volněji než předmět. Vyjadřuje různé okolnosti děje a vztahy.
Na tento větný člen se ptáme jinými než pádovými otázkami. Ptáme se např. na místo, čas, způsob, příčinu apod.
Rozeznáváme několik druhů příslovečného určení:
Příslovečné určení místa
Na toto příslovečné určení se ptáme otázkami kde?, kam?, kudy?, odkud?.
Příslovečné určení času
Na toto příslovečné určení se ptáme otázkami kdy?, odkdy?, dokdy?, jak dlouho?, jak často?.
Příslovečné určení způsobu
Na toto příslovečné určení se ptáme otázkami jak?, jakým způsobem?, kolik?, jakou měrou?, do jaké míry?.
Příslovečné určení příčiny
Na toto příslovečné určení se ptáme otázkami proč?, z jaké příčiny?, proč?, za jakým účelem?, za jaké podmínky?, i (ani) v kterém případě?.

Český jazyk 5

11. prosince 2007 v 5:55 taháky
Psaní čárek v souvětí
Souvětí souřadné
Souvětí souřadné vzniká spojením alespoň dvou vět hlavních v jeden mluvnický celek. Obsahuje nejméně dvě věty hlavní.
Pravidla pro psaní čárek
1. Souřadně spojené věty oddělujeme čárkou. (Nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo ve významu slučovacím.)
Např.: Ráno bylo hezky, odpoledne začalo pršet.
2. Jsou-li souřadně spojené věty spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem slučovacím, pak čárku nepíšeme.
Např.: Marcela odmaturovala a nastoupila do zaměstnání.
3. Před spojovacími výrazy a to, a sice, a tak, a proto, a tedy píšeme čárku.
Např.: Necítil se dobře, a proto radši zůstal doma.
4. Nejsou-li věty spojené spojkami a, i, ani, nebo v poměru slučovacím, píšeme před spojkou čárku.
Např.: Bude poledne, a je šero.
Všichni to uměli, a já to neuměl.
5. Mezi větou hlavní a vedlejší se vždy píše čárka, proto čárku píšeme i před spojkou a, která spojuje věty hlavní, mezi něž je vložena věta vedlejší.
Např.: Dědeček si sedl na židli, kterou si přinesl, a za chvilku již dřímal.
Souvětí podřadné
Souvětí podřadné vznikne spojením alespoň dvou vět, z nichž jedna je vedlejší (tj. podřazená jiné větě). Obsahuje pouze jednu větu hlavní a jednu nebo více vět vedlejších.
Pravidla pro psaní čárek
1. Mezi větou hlavní a vedlejší píšeme vždy čárku.
Např.: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
2. Je-li věta vedlejší vložena do věty hlavní, pak větu vedlejší oddělujeme čárkou z obou stran.
Např.: Vzpomínky, které se mi vybavily, patří mému dětství.

Český jazyk 4

11. prosince 2007 v 5:55 taháky
Shoda přísudku s podmětem
I. Shoda přísudku s podmětem
II. Shoda přísudku s několikanásobným podmětem
I. Shoda přísudku s podmětem
Při psaní koncovky v příčestí se řídíme následujícími pravidly:
1. Podmět v mn. čísle je koncovka příčestí
rodu mužského životného -i
Např.: chlapci, učitelé, vítězové, sněhuláci, muži, ptáci, žáci
rodu mužského neživotného -y
Např.: automobily, národy, zástupy, oddíly, obrazy, dopisy
rodu ženského -y
Např.: ženy, školy, tabule, věci, stráže, květiny, hráze, zebry
rodu středního -a
Např.: děvčata, kuřata, koťata, telata, města, moře
2. Není-li podmět ve větě vyjádřen a neznáme-li ze souvislosti jeho rod, píšeme v koncovce příčestí měkké -i.
Např. Hned ráno jsme se vydali na výlet.
3. Ve větách s tzv. všeobecným podmětem (lidé, všichni apod.), píšeme v koncovce příčestí měkké -i.
Např. Všichni se o tom dozvěděli.
4. Pozor! Podstatné jméno dítě je v jednotném čísle rodu středního, ale v množném čísle rodu ženského.
Např. Děti si hrály na hřišti.
II. Shoda přísudku s několikanásobným podmětem
Při psaní koncovky v příčestí při shodě přísudku s několikanásobným podmětem se řídíme následujícími pravidly:
1. Je-li alespoň jeden člen několikanásobného podmětu rodu mužského životného, píšeme -i.
Např. Petra, Martina a Jirka se sešli před školou.
2. Není-li žádný člen několikanásobného podmětu rodu mužského životného, píšeme v koncovce -y.
Např. Krávy a ovce se pásly na louce.
3. Stojí-li ve větě přísudek před několikanásobným podmětem, může se koncovka příčestí řídit i rodem jména , které stojí nejblíže u přísudku. Obojí způsob je správný.
Např. Na louce se pásli laně a jeleni. i Na louce se pásly laně a jeleni.
4. Je-li podmětem ve větě výraz rozvitý (s předložkou s) a jeho základem je podstatné jméno rodu ženského v množném čísle, můžeme v přísudku psát tvrdé -y.
Např. Mladé dívky s chlapci vytvořily družstvo.
5. Všechna jména v rozvitém podmětu jsou v čísle jednotném a jedno z nich je rodu mužského životného, pak je přísudek v množném čísle, v koncovce píšeme -i.
Např. Maminka s malým Pavlíkem šli na procházku.
6. Sedmý pád s předložkou "s" není součástí podmětu, řiďte se rodem podmětu.
Např. Laně se pásly s koloušky na mýtině.

Český jazyk 3

11. prosince 2007 v 5:54 taháky
Druhy vět v souvětí
Věta hlavní
Věta hlavní mluvnicky nezávisí na jiné větě v souvětí.
Na větu hlavní se nelze jinou větou zeptat.
Věta vedlejší
Věta vedlejší mluvnicky závisí na jiné větě (větě řídící) v souvětí. Větou řídící může být věta hlavní i věta vedlejší.
Na větu vedlejší se můžeme jinou větou zeptat. (Ptáme se na ni otázkou spojenou s větou řídící)
Věta vedlejší je ta věta, na kterou se ptáme (kterou si odpovídáme).
Postup při určování druhů vedlejších vět
Věty vedlejší:
Vedlejší věta podmětná
Vyjadřuje podmět věty řídící.
Ptáme se na ni otázkami kdo?, co?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy kdo, co, kde, kam, kdy, jak, aby, že.
Např.: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Kdo má rád děti, nemůže jim ublížit.
Není mi známo, kdy se vrátí.
Mým přáním je, aby vše dobře dopadlo.
Vedlejší věta přísudková
Vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou. Vyskytuje se velmi zřídka.
Ptáme se na ni otázkami jaký (-á,-é)?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy jak, jaký, jaká, jaké.
Např.: Vlasy byly, jako by je pozlatil.
Obloha byla, jako by ji namaloval.
Nebyl, za koho jsem ho považoval.
Vedlejší věta přívlastková
Vyjadřuje přívlastek podstatného jména ve větě řídící.
Ptáme se na ni otázkami jaký (-á, -é)?, který (-á, -é)?, čí?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy kdo,co, že, aby, který, jaký, jenž, kde, kam, odkud, kudy.
Např.: Děti donesly květiny, které natrhaly na louce.
Musíme zdolat všechny překážky, které nám stojí v cestě.
Vedlejší věta předmětná
Vyjadřuje předmět věty řídící.
Ptáme se na ni pádovými otázkami kromě prvního a pátého pádu.
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy kdo, co, kde, kam, kdy, jak, aby, že.
Např.: Snažil jsem se, aby mi nic neuteklo.
Slíbil, že se bude více učit.
Vím, že se ti to nelíbí.
Vedlejší věta doplňková
Vyjadřuje doplněk věty řídící.
Ptáme se na ni otázkami jaký (-á, -é)?, jak?, čím?
Následuje většinou po slovesech smyslového vnímání (vidět, slyšet, cítit, představit, pozorovat…).
Bývá uvozena výrazy jak, jako, kterak.
Např.: Připadal si, jako by se ocitl v pohádce.
Zahlédl jsem zloděje, jak utíkal pryč.
Sledoval hříbata, jak dováděla na louce.
Vedlejší věta příslovečná
Tato věta vyjadřuje příslovečné určení věty řídící, různé okolnosti jejího děje. Rozeznáváme různé druhy příslovečných vět.
Druhy vedlejších vět příslovečných:
Místní
Vyjadřuje místní určení.
Ptáme se na ni otázkami kde?, odkud?, kudy?, kam?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy kde, odkud, kudy, kam.
Např.: Kam nechodí slunce, tam chodí lékař.
Časová
Vyjadřuje časovou okolnost.
Ptáme se na ni otázkami kdy?, odkdy?, jak dlouho?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy když, než, až, jakmile, sotva, zatímco.
Např.: Vrať se hned, jakmile se setmí.
Způsobová
Vyjadřuje příslovečné určení způsobu.
Ptáme se na ni otázkami jak?, jakým způsobem?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy jak, jako, jak - tak, než.
Např.: Spal, jako by ho do vody hodil.
Příčinná (důvodová)
Vyjadřuje příčinu (důvod) děje věty řídící.
Ptáme se na ni otázkami proč?, z jaké příčiny?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy že, protože, poněvadž.
Např.: Jsem spokojen, že mám tuhle práci.
Účelová
Vyjadřuje účel děje věty řídící.
Ptáme se na ni otázkami proč?, za jakým účelem?
Nejčastěji je uvozena spojovacím výrazem aby.
Např.: Přesedl jsem si, abych lépe slyšel.
Podmínková
Vyjadřuje podmínku, za které může nastat děj věty řídící.
Ptáme se na ni otázkou za jaké podmínky?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy když, kdyby, jestliže, -li.
Např.: Bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů.
Přípustková
Vyjadřuje okolnost, která je v nesouladu s obsahem věty řídící.
Ptáme se na ni otázkou i přes jakou skutečnost?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy ač, ačkoliv, přestože, i když, třebaže, třebas.
Např.: Přestože jsme se v poslední době nesešli, často jsem na tebe myslel.
Postup při určování druhů vedlejších vět:
Určíme slovní druh řídícího výrazu.
Je-li řídícím výrazem podstatné jméno (zájmeno), jde o vedlejší větu přívlastkovou.
Je-li řídícím výrazem podstatné jméno spolu se slovesem, jde o vedlejší větu doplňkovou.
Není-li řídícím výrazem podstatné jméno záleží na tom, jak se můžeme zeptat.
Můžeme-li se zeptat příslovcem, jde o vedlejší větu příslovečnou.
Ptáme-li se 1. pádovou otázkou, jde o vedlejší větu podmětnou.
Ptáme-li se pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu), jde o vedlejší větu předmětnou.
Pozor! Můžeme-li se zeptat pádovou otázkou i příslovcem, má příslovce přednost.
Určitou pomocí nám mohou být i uvozovací spojovací výrazy, ale týž spojovací výraz může připojovat vedlejší věty různého druhu.
Příklady:
Potřeboval koutek, který by byl jen jeho.
Ptáme se: Jaký koutek potřeboval (jaký koutek)? Řídící výraz je podstatné jméno (koutek). Jde o vedlejší větu přívlastkovou. Vidíme, že souhlasí i ostatní znaky. Otázka jaký? se používá pro vedlejší větu přívlastkovou a ta bývá často uvozena vztažným zájmenem který.
Kdo to ví, odpoví.
Ptáme se: Kdo (co) odpoví? Řídící výraz není podstatné jméno. Ptali jsme se 1. pádovou otázkou, jde o vedlejší větu podmětnou. Opět souhlasí i ostatní znaky. Otázka kdo? se používá pro vedlejší větu podmětnou a ta bývá často uvozena vztažným zájmenem kdo.

Český jazyk 2

11. prosince 2007 v 5:54 taháky
Mluvnické kategorie přídavných jmen
Druhy přídavných jmen
Přídavná jména dělíme na:
tvrdá - mají v jednotném čísle tři různé koncovky pro tři rody:
mladý (člověk) - rod mužský
mladá (žena) - rod ženský
mladé (město) - rod střední
Pro určení zadaného přídavného jména si stačí říci tvar ženského rodu. (Přídavné jméno spojíte s podstatným jménem rodu ženského.) Přídavná jména tvrdá mají odlišné tvary pro mužský a pro ženský rod.
měkká - mají v jednotném čísle pro všechny rody jen jednu koncovku:
jarní (den) - rod mužský
jarní (noc) - rod ženský
jarní (slunce) - rod střední
Pro určení zadaného přídavného jména si stačí říci tvar ženského rodu. (Přídavné jméno spojíte s podstatným jménem rodu ženského.) Přídavná jména měkká mají shodné tvary pro mužský i pro ženský rod.
přivlastňovací - tvoří se od podstatných jmen označujících osoby, někdy i od vlastních jmen zvířat. Od podstatných jmen rodu mužského se tvoří příponou -ův (-ova, -ovo), od podstatných jmen rodu ženského příponou -in (-ina, -ino) např. otcův (bratr), otcova (sestra), otcovo (město), matčin (bratr), matčina (sestra), matčino (město)
Na tento druh přídavných jmen se ptáme otázkou čí?
U přídavných jmen určujeme tyto parametry:
Rod
Přídavná jména se v rodě s podstatným jménem shodují. Rod určíme podle rodu podstatného jména.
Číslo
Přídavná jména se v rodě s podstatným jménem shodují. Určíme podle čísla podstatného jména.
Pád
Přídavná jména se v pádě s podstatným jménem shodují. Určíme podle pádu podstatného jména.
Vzor
Přídavná jména tvrdá
Přídavná jména měkká
Přídavná jména přivlastňovací
Stupňování
Mnohá přídavná jména mohou při srovnávání vyjadřovat zvláštními tvary trojí stupeň vlastnosti. Tento jev nazýváme stupňování. Rozlišujeme stupňování pravidelné, nepravidelné a stupňování opisem.
pravidelné
První stupeň vyjadřuje základní míru dané vlastnosti.
Např.: malý, nový, prudký, rychlý
Druhý stupeň tvoříme z prvního příponami -ejší, -ější, -ší, nebo koncovkou -í.
Např.: Třetí stupeň tvoříme z druhého stupně předponou nej-.
Např.: nejrychlejší, nejnovější, nejprudší
nepravidelné
Druhý a třetí stupeň mají jiný kořen než stupeň první.
Např.: dobrý - lepší - nejlepší
špatný - horší - nejhorší
malý - menší - nejmenší
velký - větší - největší
opisem
V tomto případě význam přídavného jména zesilujeme nebo zeslabujeme různými příslovci.
Např.: velmi pěkný, zcela správný, nejlépe vyhovující
Vzory
Přídavná jména tvrdá
- skloňují se podle vzoru mladý (mladá, mladé)
- v koncovkách přídavných jmen tvrdých píšeme tvrdé -ý, měkké -í
píšeme pouze v 1. a 5. pádě množného čísla rodu mužského životného.
- v 7. pádě množného čísla je koncovka -ými.
pád: mužský rod ženský rod střední rod
jedn. číslo
1. mladý (muž, stromek) mladá (žena) mladé (děvče)
2. mladého mladé mladého
3. mladému mladé mladému
4. mladého (muže)mladý (stromek) mladou mladé
5. mladý! mladá! mladé!
6. (o) mladém (o) mladé (o) mladém
7. mladým mladou mladým
mn. číslo
1. mladí (muži)mladé (stromky) mladé (ženy) mladá (děvčata)
2. mladých mladých mladých
3. mladým mladým mladým
4. mladé mladé mladá
5. mladí (muži!)mladé (stromky!) mladé (ženy!) mladá (děvčata!)
6. (o) mladých (o) mladých (o) mladých
7. mladými mladými mladými
Přídavná jména měkká
- skloňují se podle vzoru jarní (jarní,jarní).
- v koncovkách přídavných jmen měkkých píšeme jen měkké i
(cizí muž, cizí žena, cizí dítě, cizích lidí, s cizími lidmi).
jedn. číslo rod mužský rod ženský rod střední
1. jarní(motýl, květ) jarní(noc) jarní (jitro)
2. jarního jarní jarního
3. jarnímu jarní jarnímu
4. jarního (motýla)jarní (květ) jarní jarní
5. jarní jarní jarní
6. (o)jarním (o) jarní (o) jarním
7. jarním jarní jarním
mn. číslo
1. města jarní (motýli, květy, noci, jitra) kuřata
2. měst jarních kuřat
3. městům jarním kuřatům
4. města jarní kuřata
5. města! jarní kuřata!
6. městech (o) jarních kuřatech
7. městy jarními kuřaty
Přídavná jména přivlastňovací
-se skloňují podle vzorů otcův (otcova, otcovo) a matčin (matčina, matčino).
-v přídavných jménech přivlastňovacích se píše měkké i v 1.a 5. pádě množného
čísla rodu mužského životného.
-v ostatních koncovkách se píše tvrdé y/ý.
-v 7. pádě množného čísla je koncovka -ými.
Jednotné číslo
mužský rod
1.p. otcův matčin (bratr, kabát)
2.p. otcova matčina (bratra)
3.p. otcovu matčinu (bratru)
4.p. otcova, otcův matčina, matčin (bratra, kabát)
5.p. otcův matčin (bratře)
6.p. (o) otcově,-u matčině, -u (bratru, kabátě)
7.p. otcovým matčiným (jako mladým)
ženský rod
1.p. otcova matčina (sestra)
2.p. otcovy matčiny (sestry)
3.p. otcově matčině (sestře)
4.p. otcovu matčinu (sestru)
5.p. otcova matčina (sestro)
6.p. (o) otcově (o) matčině (sestře)
7.p. otcovou matčinou (sestrou)
střední rod
1.p. otcovo matčino (slovo)
2.p. otcova matčina (slova)
3.p. otcovu matčinu (slovu)
4.p. otcovo matčino (slovo)
5.p. otcovo matčino (slovo)
6.p. (o) otcově, -u matčině, -u (slovu, -ě)
7.p. otcovým matčiným (jako mladým)
Množné číslo
1.p. otcovi, otcovy, otcova,
matčini (bratři) matčiny (sestry) matčina (slova)
otcovy,
matčiny (kabáty)
2.p. otcových, matčiných (jako mladých)
3.p. otcovým, matčiným (jako mladým)
4.p. otcovy, otcovy, otcova,
matčiny (bratry, kabáty) matčiny (sestry) matčina (slova)
5.p. otcovi, otcovy, otcova,
matčini (bratři) matčiny (sestry) matčina (slova)
otcovy,
matčiny(kabáty)
6.p. (o) otcových, matčiných (jako mladých)
7.p. otcovými, matčinými (jako mladými)

Český jazyk

11. prosince 2007 v 5:53 taháky
Mluvnické kategorie sloves
Slovesa vyjadřují činnost, stav nebo změnu stavu. Jsou to slova ohebná, časují se.

Tvary
Osoba
Číslo
Způsob
Čas
Rod
Vid
Třída
Tvary
určité - lze určit osobu
Např.: napomínal jsem, napomínám, napomínej, napomínal bych apod.
neurčité - nelze určit osobu
tvary neurčité:
1. Infinitiv neboli neurčitek (napomínat, být napomínán)
2. příčestí mnulé,činné (napomínal)
3. příčestí trpné (napomínán)
4. přechodníky (kupuje, nesouc, přnesši, udělav)
Osoba
Osobu určíme, řekneme-li si si slovesný tvar se správným osobním zájmenem.
1. osoba - vyjadřuje mluvčího nebo pisatele
Např.: čtu, čteme
2. osoba - vyjadřuje adresáta
Např.: čteš, čtete
3. osoba - vyjadřuje nepřítomnou osobu
Např.: čte, čtou
Číslo
číslo jednotné - tvar slovesa lze spojit s osobními zájmeny já, ty, on, ona nebo ono
Např.: čtu, čteš, čte
číslo množné - tvar slovesa lze spojit s osobními zájmeny my, vy, oni, ony nebo ona
Např.: čteme, čtete, čtou
Způsob
oznamovací - tento způsob oznamuje děj slovesa
Např.: cestoval jsem, cestuji, budu cestovat
rozkazovací - tento způsob vyjadřuje rozkaz, zákaz nebo přání
Např.: nes, dělej, začni
podmiňovací - tento způsob vyjadřuje děj, který se může nebo by se mohl uskutečnit při splnění určité podmínky, rozlišujeme způsob podmiňovací přítomný a podmiňovací minulý.
Např.: cestoval bych, byl bych cestoval, prosila bych
Čas
- čas určujeme pouze u oznamovacího způsobu
minulý - tento čas používáme pro popis dějů probíhajích v minulosti
Např.: psal, viděl, četl, volal
přítomný - tento čas používáme pro vyjádření přítomnosti
Např.: nesu, čtu, volají, pracuji
budoucí - tento čas používáme pro vyjádření budoucnosti
Např.: budu číst, přečtu, ponesu
Rod
Vyjadřuje vztah mez původcem (cílem) děje a podmětem věty.
činný - podmět vykonává činnost
Např.: Žák čte.
trpný - podmět nevykonává činnost, s podmětem se něco děje
Např.: Žák je chválen.
Vid
nedokonavý
Tato slovesa vyjadřují děj neohraničený. Vyjadřují všechny 3 časy. Mohou vyjadřovat přítomnost. Budoucí čas vyjadřují pomocí tvaru slovesa být nebo pomocí předpony po-, pů. K většině nedokonavých sloves je možné přiřadit příslovce stále.
Např.: čte, budu číst, ponesu, půjdu
dokonavý
Tato slovesa vyjadřují ohraničený děj. Vyjadřují pouze čas minulý a budoucí.
Např.: dočetl jsem, dočtu, přečtu
Třída
1. třída - zakončení na -e (kromě -ne a -je) ve 3. os.č.j. přítomného času
vzory tvrdé:
nese nesl nesl
bere bral brát
vzory měkké:
maže mazal mazat
peče pekl péci, péct
umře umřel umřít
2. třída - zakončení na -ne ve 3. os.č.j. přítomného času
vzory:
tiskne tiskl tisknout
mine minul minout
začne začal začít
3. třída - zakončení na -je ve 3. os.č.j. přítomného času
vzory:
kryje kryl krýt
kupuje kupoval kupovat
4. třída - zakončení na -í ve 3. os.č.j. přítomného času
vzory:
prosí (pros!) - (oni) prosí prosil prosit
trpí (trp!) - (oni) trpí trpěl trpět
sází (sázej) - (oni) sázejí i sází sázel sázet
5. třída -zakončení na -á ve 3. os.č.j. přítomného času
vzor:
dělá dělal dělat
Nepravidelná slovesa
Tvary sloves být, jíst, vědět, vidět, mít, chtít, jít se neshodují se žádným ze slovesných vzorů ve všech tvarech.