"O svém životě se rozhodujem ve věku, kdy je nám přednější cestička učesu.

taháky

Český jazyk 8

11. prosince 2007 v 6:04
Pravopis skupin bě - bje, vě - vje, pě, mě - mně
Skupina bě - bje
1) Skupinu bje píšeme pouze tehdy, jestliže po předponě ob- následuje kořen začínající skupinou je- .
Např. objevit, objezd, objednávka, objem
2) Skupinu bě píšeme ve všech ostatních případech!
Např. běh, hříbě, oběd, oběžnice, obětovat
Skupina vě - vje
3) Skupinu vje píšeme pouze tehdy, jestliže po předponě v- následuje kořen začínající skupinou je- .
Např. vjem, vjet, vjezd
4) Skupinu vě píšeme ve všech ostatních případech!
Např. věc, věnec, věž, vězeň, větřík, větrovka, věda
Skupina pě
5) Skupinu pě píšeme vždy bez j, protože žádná předpona nekončí na p.
Např. zpěv, opět, pěna, napětí, pěšina, rozpětí
Skupina mě - mně
6) V kořenu slova píšeme vždy -mě-.
Např. město, měšec, měna, umělec, smělost, Mělník
7) U tvaru zájmena já píšeme ve 2. a 4. pádě mě, ve 3. a 6. pádě delší tvar mně.
Např. Mě se neboj. Mě tam neviděl. Mluvil o mně. Vždy mně pomohl.
8) Na rozhraní slova se řídíme podle stavby slova. Je vhodné si říci např. tvar
1. stupně příslušného přídavného jména.
Např. soukromě - soukromý, rozumně - rozumný, skromně - skromný
9)U sloves nám často pomůže tvar 3. os. č. j. přítomného času.
Např. umí - uměl, umět, umění;
10) Od sloves zapomenout, připomenout vzpomenout se mohou minulé tvary tvořit dvojím způsobem.
Např. zapomněl - zapomenul, vzpomněl - vzpomenul
11) Slovo tamější píšeme s -ě-, protože není 2. stupněm přídavného jména tamní. Bylo utvořeno od příslovce tam příponou -ější. (podobně jako přídavná jména dolejší, zdravější, hořejší).
12) V koncovce podstatných jmen zpravidla píšeme -mě, protože jen zřídka končí základ podstatných jmen na -mn.
Např. na stromě, v zimě, v písmě, v hymně, na humně
13) Ve slově pomněnka píšeme -mně-.
Pravopis s/z
Předložky s/se a z/ze
Předložky s a z v písmu rozlišujeme podle toho, s kterým pádem se pojí a to bez zřetele na výslovnost.
Předložka s (se)
Tato předložka se pojí se 7. pádem.
Např. s tatínkem, s prací, s ohněm, se mnou, se všemi, se psem, s počítačem
V knižních výrazech se tato předložka pojí i se 4. pádem.
Např. být s to, kdo s koho
Pozn. Tuto předložku lze užít i ve spojení s 2. pádem, ale pouze v případě, kdy považujeme za nutné naznačit předložkou východisko pohybu z povrchu pryč, popř. po povrchu dolů.
Např. se stolu, se skříně
Tyto příklady nebyly do programu zařazeny. Ve všech těchto případech používejte v programu předložku z.
Předložka z (ze)
Tato předložka se pojí s 2. pádem. Ve spojení s tímto pádem ji lze užít vždy!
Např. z talíře, z venkova, spadnout z měsíce, ze strany, ze zřetele
Předpony s-/se-, z-/ze-, vz-/vze-, roz-
Předpona s-/se-
se píše
1. Tam, kde sloveso s touto předponou (a slova s ním související) má význam směřování dohromady, na jedno místo, k sobě - k vytvoření nějakého celku, ke zmenšení objemu.
Např. sejít se, srolovat, spínat, shrbit se, spoutat, sběr, svírat, skamarádit se
2. Tam, kde sloveso s touto předponou (a slova s ním související) má význam směřování shora dolů nebo z povrchu pryč.
Např. sestoupit, seskočit, sejmout, stékat, smazat, spadnout, sfouknout
3. V několika ustálených případech.
Např. schovat se, skonat, skončit, slevit, spálit, spasit, spáchat, stěžovat si, strávit, stvořit, stýskat si, stmívat se aj.
Předpona z-/ze-
se píše všude tam, kde nejde o směřování dohromady, směr shora dolů nebo z povrchu pryč.
1. U dokonavých sloves utvořených od sloves nedokonavých.
Např. zničit, zpozorovat, zesílit, zprostředkovat, zředit, zhroutit se
2. U dokonavých sloves utvořených od podstatných nebo přídavných jmen.
Např. zdokonalit, zdůraznit, zhudebnit, zkapalnit, znechutit, znemožnit
3. U nedokonavých sloves utvořených příponou k slovesům dokonavým.
Např. zmírat, zjišťovat, zesilovat, zesměšňovat
4. V několika ustálených případech.
Např. zhostit se, zkoumat (zkoumaný, zkumavka), zkoušet (zkouška, zkusit, zkušební, zkušenost), zpěčovat se, zpívat (zpěv, zpěvák, zpěvácký), zpověď (zpovědník, zpovědní), zpytovat, zpupný, způsob (způsobit, způsobilý, způsobný), zřídit, ztepilý a další odvozeniny těchto slov.
Dvojice slov rozlišené jen předponou s-/se- a z-/ze-
Zvláštní pozornost zasluhují dvojice slov různého významu rozlišených jen předponou s-/se- a z-/ze-.
1. Obě slova jsou rozlišena nejen v pravopisu, ale i ve výslovnosti.
Např. sjednat (např. mír, smlouvu) - zjednat (např. pořádek, nápravu)
slít (dohromady) - zlít (polít)
směnit (např. peníze) - změnit (např. zaměstnání)
2. Obě slova se rozlišují pouze pravopisem, nikoli výslovností.
Např. sběh (např. lidu) - zběh (dezertér)
stvrdit (potvrdit) - ztvrdit (učinit tvrdým)
shlížet ( shora dolů) - zhlížet se (např. v zrcadle)
Druhy slov
1. Podstatná jména
jsou názvy osob, zvířat, věcí a samostatné názvy pro vlastnosti, děje a vztahy;
- mají jeden ze tří rodů
Např. král, lev, tykev, měsíc, lhostejnost, láska, televize
2. Přídavná jména
- vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatným jménem, anebo jejich význam jinak blíže určují;
- mohou svými tvary vyjádřit trojí rod
Např. laskavý, malý, hubený, krásný, trpělivý
3. Zájmena
- zastupují podstatná a přídavná jména nebo na osoby, zvířata, věci apod. ukazují (nabývají významové určitosti teprve ze situace a souvislosti). Podle významu rozlišujeme různé druhy zájmen.
Např. já, kdo, co, tohle, takový, náš, sám
4. Číslovky - jsou slova významu číselného: označují počet, pořadí apod. Rozlišujeme číslovky určité, které označují určitý, přesný počet - lze jej vyjádřit číslicemi a neurčité, které nevyjadřují přesný počet - nelze jej vyjádřit číslicemi. Podle významu rozlišujeme různé druhy číslovek.
Např. jeden, mnoho, několikanásobný, stý
5. Slovesa
- vyjadřují děj, a to činnost nebo stav
Např. spát, mluvit, jíst, být, mít, stát, štěkat, dělat
6. Příslovce
- vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to určení místa, času, způsobu...
Např. tam, pak, trochu, málo, napřed, slibně
7. Předložky
- vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce, ale teprve ve spojení se jmény
Např. s, z, v, na, k, přes, po
8. Spojky
- spojují slova nebo věty
Např. a, ale, že, protože, kdyby
9. Částice
- uvozují nejčastěji samostatné věty a naznačují jejich zvláštní druh (věta přací apod. )
Např. ať, kéž, nechť
10. Citoslovce
- vyjadřují nálady, city a vůli mluvícího nebo označují hlasy a zvuky
Např. aha, vida, ach, hop, haf,mňau¨
Vzory podstatných jmén rodu mužského
vzory bez koncovky, životné: pán, muž
vzory bez koncovky, neživotné: hrad, stroj
vzory s koncovkou, životné: předseda, soudce
vzory životné vzory neživotné
pád: tvrdý měkký tvrdý měkký
jedn. číslo
1. pán muž hrad stroj
2. pána muže hradu (lesa) stroje
3. pánu, -ovi muži, -ovi hradu stroji
4. pána muže hrad stroj
5. pane! (hochu!) muži! (otče!) hrade! stroji!
6. pánu, -ovi muži, -ovi hradě!, -u stroji
7. pánem mužem hradem strojem
mn. číslo
1. páni, -ové (občané) muži, -ové (učitelé) hrady stroje
2. pánů mužů hradů strojů
3. pánům mužům hradům strojům
4. pány muže hrady stroje
5. páni! -ové! muži! - ové! hrady! stroje!
6. pánech (hoších) mužích hradech (lesích) strojích
7. pány muži hrady stroji
tvrdý měkký
jedn číslo
1. předseda soudce
2. předsedy soudce
3. předsedovi soudci, -ovi
4. předsedu soudce
5. předsedo! soudce!
6. předsedovi soudci, -ovi
7. předsedou soudcem
mn číslo
1. předsedové soudci, -ové
2. předsedů soudců
3. předsedům soudcům
4. předsedy soudce
5. předsedové! soudci, -ové!
6. předsedech soudcích
7. předsedy soudci

Český jazyk 7

11. prosince 2007 v 5:56
Mluvnické kategorie podstatných jmen
Rod
rod mužský
Na podstatná jména v rodě mužském si lze v čísle jednotném ukázat pomocí zájmena ten, v čísle množném ti, ty. Při určování životnosti se řídíme tvary podstatných jmen, nikoli biologickou životností. U mužských neživotných jmen je tvar 4. p. j. č. totožný s tvarem 1. p. j.č., u životných je totožný s tvarem 2.p.j.č.
rod ženský
Na podstatná jména v rodě ženském si lze v čísle jednotném ukázat pomocí zájmena ta, v čísle množném ty.
rod střední
Na podstatná jména v rodě středním si lze v čísle jednotném ukázat pomocí zájmena to, v čísle množném ta.
Číslo
číslo jednotné
Na podstatná jména v čísle jednotném si lze ukázat pomocí zájmen ten, ta, to.
číslo množné
Na podstatná jména v čísle množném si lze ukázat pomocí zájmen ti, ty, ta.
Pád
Při určování pádu je důležité se na určované podstatné jméno zeptat správnou pádovou otázkou.
1. pád - otázka kdo? co?
2. pád - otázka (bez) koho?, čeho?
3. pád - otázka (ke) komu? čemu?
4. pád - otázka (vidím) koho? co?
5. pád - tímto pádem oslovujeme a voláme.
6. pád - otázka (o) kom ? (o) čem?
7. pád - otázka (s) kým? čím?
Vzory:
Vzory podstatných jmen rodu mužského
Vzory podstatných jmen rodu středního
Vzory podstatných jmen rodu ženského
Vzory podstatných jmén rodu mužského
vzory bez koncovky, životné: pán, muž
vzory bez koncovky, neživotné: hrad, stroj
vzory s koncovkou, životné: předseda, soudce
vzory životné vzory neživotné
pád: tvrdý měkký tvrdý měkký
jedn. číslo
1. pán muž hrad stroj
2. pána muže hradu (lesa) stroje
3. pánu, -ovi muži, -ovi hradu stroji
4. pána muže hrad stroj
5. pane! (hochu!) muži! (otče!) hrade! stroji!
6. pánu, -ovi muži, -ovi hradě!, -u stroji
7. pánem mužem hradem strojem
mn. číslo
1. páni, -ové (občané) muži, -ové (učitelé) hrady stroje
2. pánů mužů hradů strojů
3. pánům mužům hradům strojům
4. pány muže hrady stroje
5. páni! -ové! muži! - ové! hrady! stroje!
6. pánech (hoších) mužích hradech (lesích) strojích
7. pány muži hrady stroji
tvrdý měkký
jedn číslo
1. předseda soudce
2. předsedy soudce
3. předsedovi soudci, -ovi
4. předsedu soudce
5. předsedo! soudce!
6. předsedovi soudci, -ovi
7. předsedou soudcem
mn číslo
1. předsedové soudci, -ové
2. předsedů soudců
3. předsedům soudcům
4. předsedy soudce
5. předsedové! soudci, -ové!
6. předsedech soudcích
7. předsedy soudci
Vzory podstatných jmén rodu středního
vzor s koncovkou (-o), tvrdý: město
vzor s koncovkou (-e, 2.p -e), měkký: moře
vzor s koncovkou (-e, 2.p -ete): kuře
vzor s koncovkou (-í): stavení
jedn. číslo
1. město moře kuře stavení
2. města moře kuřete stavení
3. městu moři kuřeti stavení
4. město moře kuře stavení
5. město! moře! kuře! stavení!
6. městě, -u moři kuřeti stavení
7. městem mořem kuřetem stavením
mn. číslo
1. města moře kuřata stavení
2. měst moří kuřat stavení
3. městům mořím kuřatům stavením
4. města moře kuřata stavení
5. města! moře! kuřata! stavení!
6. městech mořích kuřatech staveních
7. městy moři kuřaty staveními
Vzory podstatných jmén rodu ženského
vzor s koncovkou (-a), tvrdý: žena
vzor s koncovkou (-e), měkký: růže
vzory bez koncovky: píseň, kost
jedn. číslo
1. žena růže píseň kost
2. ženy růže písně kosti
3. ženě růži písni kosti
4. ženu rúži píseň kost
5. ženo! růže! písni! kosti!
6. ženě růži písni kosti
7. ženou růží písní kostí
mn. číslo
1. ženy růže písně kosti
2. žen růží písní kostí
3. ženám růžím písním kostem
4. ženy růže písně kosti
5. ženy! růže! písně! kosti
6. ženách růžích písních kostech
7. ženami růžemi písněmi kostmi

Český jazyk 5

11. prosince 2007 v 5:55
Psaní čárek v souvětí
Souvětí souřadné
Souvětí souřadné vzniká spojením alespoň dvou vět hlavních v jeden mluvnický celek. Obsahuje nejméně dvě věty hlavní.
Pravidla pro psaní čárek
1. Souřadně spojené věty oddělujeme čárkou. (Nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo ve významu slučovacím.)
Např.: Ráno bylo hezky, odpoledne začalo pršet.
2. Jsou-li souřadně spojené věty spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem slučovacím, pak čárku nepíšeme.
Např.: Marcela odmaturovala a nastoupila do zaměstnání.
3. Před spojovacími výrazy a to, a sice, a tak, a proto, a tedy píšeme čárku.
Např.: Necítil se dobře, a proto radši zůstal doma.
4. Nejsou-li věty spojené spojkami a, i, ani, nebo v poměru slučovacím, píšeme před spojkou čárku.
Např.: Bude poledne, a je šero.
Všichni to uměli, a já to neuměl.
5. Mezi větou hlavní a vedlejší se vždy píše čárka, proto čárku píšeme i před spojkou a, která spojuje věty hlavní, mezi něž je vložena věta vedlejší.
Např.: Dědeček si sedl na židli, kterou si přinesl, a za chvilku již dřímal.
Souvětí podřadné
Souvětí podřadné vznikne spojením alespoň dvou vět, z nichž jedna je vedlejší (tj. podřazená jiné větě). Obsahuje pouze jednu větu hlavní a jednu nebo více vět vedlejších.
Pravidla pro psaní čárek
1. Mezi větou hlavní a vedlejší píšeme vždy čárku.
Např.: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
2. Je-li věta vedlejší vložena do věty hlavní, pak větu vedlejší oddělujeme čárkou z obou stran.
Např.: Vzpomínky, které se mi vybavily, patří mému dětství.

Český jazyk 4

11. prosince 2007 v 5:55
Shoda přísudku s podmětem
I. Shoda přísudku s podmětem
II. Shoda přísudku s několikanásobným podmětem
I. Shoda přísudku s podmětem
Při psaní koncovky v příčestí se řídíme následujícími pravidly:
1. Podmět v mn. čísle je koncovka příčestí
rodu mužského životného -i
Např.: chlapci, učitelé, vítězové, sněhuláci, muži, ptáci, žáci
rodu mužského neživotného -y
Např.: automobily, národy, zástupy, oddíly, obrazy, dopisy
rodu ženského -y
Např.: ženy, školy, tabule, věci, stráže, květiny, hráze, zebry
rodu středního -a
Např.: děvčata, kuřata, koťata, telata, města, moře
2. Není-li podmět ve větě vyjádřen a neznáme-li ze souvislosti jeho rod, píšeme v koncovce příčestí měkké -i.
Např. Hned ráno jsme se vydali na výlet.
3. Ve větách s tzv. všeobecným podmětem (lidé, všichni apod.), píšeme v koncovce příčestí měkké -i.
Např. Všichni se o tom dozvěděli.
4. Pozor! Podstatné jméno dítě je v jednotném čísle rodu středního, ale v množném čísle rodu ženského.
Např. Děti si hrály na hřišti.
II. Shoda přísudku s několikanásobným podmětem
Při psaní koncovky v příčestí při shodě přísudku s několikanásobným podmětem se řídíme následujícími pravidly:
1. Je-li alespoň jeden člen několikanásobného podmětu rodu mužského životného, píšeme -i.
Např. Petra, Martina a Jirka se sešli před školou.
2. Není-li žádný člen několikanásobného podmětu rodu mužského životného, píšeme v koncovce -y.
Např. Krávy a ovce se pásly na louce.
3. Stojí-li ve větě přísudek před několikanásobným podmětem, může se koncovka příčestí řídit i rodem jména , které stojí nejblíže u přísudku. Obojí způsob je správný.
Např. Na louce se pásli laně a jeleni. i Na louce se pásly laně a jeleni.
4. Je-li podmětem ve větě výraz rozvitý (s předložkou s) a jeho základem je podstatné jméno rodu ženského v množném čísle, můžeme v přísudku psát tvrdé -y.
Např. Mladé dívky s chlapci vytvořily družstvo.
5. Všechna jména v rozvitém podmětu jsou v čísle jednotném a jedno z nich je rodu mužského životného, pak je přísudek v množném čísle, v koncovce píšeme -i.
Např. Maminka s malým Pavlíkem šli na procházku.
6. Sedmý pád s předložkou "s" není součástí podmětu, řiďte se rodem podmětu.
Např. Laně se pásly s koloušky na mýtině.

Český jazyk 3

11. prosince 2007 v 5:54
Druhy vět v souvětí
Věta hlavní
Věta hlavní mluvnicky nezávisí na jiné větě v souvětí.
Na větu hlavní se nelze jinou větou zeptat.
Věta vedlejší
Věta vedlejší mluvnicky závisí na jiné větě (větě řídící) v souvětí. Větou řídící může být věta hlavní i věta vedlejší.
Na větu vedlejší se můžeme jinou větou zeptat. (Ptáme se na ni otázkou spojenou s větou řídící)
Věta vedlejší je ta věta, na kterou se ptáme (kterou si odpovídáme).
Postup při určování druhů vedlejších vět
Věty vedlejší:
Vedlejší věta podmětná
Vyjadřuje podmět věty řídící.
Ptáme se na ni otázkami kdo?, co?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy kdo, co, kde, kam, kdy, jak, aby, že.
Např.: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Kdo má rád děti, nemůže jim ublížit.
Není mi známo, kdy se vrátí.
Mým přáním je, aby vše dobře dopadlo.
Vedlejší věta přísudková
Vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou. Vyskytuje se velmi zřídka.
Ptáme se na ni otázkami jaký (-á,-é)?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy jak, jaký, jaká, jaké.
Např.: Vlasy byly, jako by je pozlatil.
Obloha byla, jako by ji namaloval.
Nebyl, za koho jsem ho považoval.
Vedlejší věta přívlastková
Vyjadřuje přívlastek podstatného jména ve větě řídící.
Ptáme se na ni otázkami jaký (-á, -é)?, který (-á, -é)?, čí?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy kdo,co, že, aby, který, jaký, jenž, kde, kam, odkud, kudy.
Např.: Děti donesly květiny, které natrhaly na louce.
Musíme zdolat všechny překážky, které nám stojí v cestě.
Vedlejší věta předmětná
Vyjadřuje předmět věty řídící.
Ptáme se na ni pádovými otázkami kromě prvního a pátého pádu.
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy kdo, co, kde, kam, kdy, jak, aby, že.
Např.: Snažil jsem se, aby mi nic neuteklo.
Slíbil, že se bude více učit.
Vím, že se ti to nelíbí.
Vedlejší věta doplňková
Vyjadřuje doplněk věty řídící.
Ptáme se na ni otázkami jaký (-á, -é)?, jak?, čím?
Následuje většinou po slovesech smyslového vnímání (vidět, slyšet, cítit, představit, pozorovat…).
Bývá uvozena výrazy jak, jako, kterak.
Např.: Připadal si, jako by se ocitl v pohádce.
Zahlédl jsem zloděje, jak utíkal pryč.
Sledoval hříbata, jak dováděla na louce.
Vedlejší věta příslovečná
Tato věta vyjadřuje příslovečné určení věty řídící, různé okolnosti jejího děje. Rozeznáváme různé druhy příslovečných vět.
Druhy vedlejších vět příslovečných:
Místní
Vyjadřuje místní určení.
Ptáme se na ni otázkami kde?, odkud?, kudy?, kam?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy kde, odkud, kudy, kam.
Např.: Kam nechodí slunce, tam chodí lékař.
Časová
Vyjadřuje časovou okolnost.
Ptáme se na ni otázkami kdy?, odkdy?, jak dlouho?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy když, než, až, jakmile, sotva, zatímco.
Např.: Vrať se hned, jakmile se setmí.
Způsobová
Vyjadřuje příslovečné určení způsobu.
Ptáme se na ni otázkami jak?, jakým způsobem?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy jak, jako, jak - tak, než.
Např.: Spal, jako by ho do vody hodil.
Příčinná (důvodová)
Vyjadřuje příčinu (důvod) děje věty řídící.
Ptáme se na ni otázkami proč?, z jaké příčiny?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy že, protože, poněvadž.
Např.: Jsem spokojen, že mám tuhle práci.
Účelová
Vyjadřuje účel děje věty řídící.
Ptáme se na ni otázkami proč?, za jakým účelem?
Nejčastěji je uvozena spojovacím výrazem aby.
Např.: Přesedl jsem si, abych lépe slyšel.
Podmínková
Vyjadřuje podmínku, za které může nastat děj věty řídící.
Ptáme se na ni otázkou za jaké podmínky?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy když, kdyby, jestliže, -li.
Např.: Bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů.
Přípustková
Vyjadřuje okolnost, která je v nesouladu s obsahem věty řídící.
Ptáme se na ni otázkou i přes jakou skutečnost?
Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy ač, ačkoliv, přestože, i když, třebaže, třebas.
Např.: Přestože jsme se v poslední době nesešli, často jsem na tebe myslel.
Postup při určování druhů vedlejších vět:
Určíme slovní druh řídícího výrazu.
Je-li řídícím výrazem podstatné jméno (zájmeno), jde o vedlejší větu přívlastkovou.
Je-li řídícím výrazem podstatné jméno spolu se slovesem, jde o vedlejší větu doplňkovou.
Není-li řídícím výrazem podstatné jméno záleží na tom, jak se můžeme zeptat.
Můžeme-li se zeptat příslovcem, jde o vedlejší větu příslovečnou.
Ptáme-li se 1. pádovou otázkou, jde o vedlejší větu podmětnou.
Ptáme-li se pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu), jde o vedlejší větu předmětnou.
Pozor! Můžeme-li se zeptat pádovou otázkou i příslovcem, má příslovce přednost.
Určitou pomocí nám mohou být i uvozovací spojovací výrazy, ale týž spojovací výraz může připojovat vedlejší věty různého druhu.
Příklady:
Potřeboval koutek, který by byl jen jeho.
Ptáme se: Jaký koutek potřeboval (jaký koutek)? Řídící výraz je podstatné jméno (koutek). Jde o vedlejší větu přívlastkovou. Vidíme, že souhlasí i ostatní znaky. Otázka jaký? se používá pro vedlejší větu přívlastkovou a ta bývá často uvozena vztažným zájmenem který.
Kdo to ví, odpoví.
Ptáme se: Kdo (co) odpoví? Řídící výraz není podstatné jméno. Ptali jsme se 1. pádovou otázkou, jde o vedlejší větu podmětnou. Opět souhlasí i ostatní znaky. Otázka kdo? se používá pro vedlejší větu podmětnou a ta bývá často uvozena vztažným zájmenem kdo.

Český jazyk 2

11. prosince 2007 v 5:54
Mluvnické kategorie přídavných jmen
Druhy přídavných jmen
Přídavná jména dělíme na:
tvrdá - mají v jednotném čísle tři různé koncovky pro tři rody:
mladý (člověk) - rod mužský
mladá (žena) - rod ženský
mladé (město) - rod střední
Pro určení zadaného přídavného jména si stačí říci tvar ženského rodu. (Přídavné jméno spojíte s podstatným jménem rodu ženského.) Přídavná jména tvrdá mají odlišné tvary pro mužský a pro ženský rod.
měkká - mají v jednotném čísle pro všechny rody jen jednu koncovku:
jarní (den) - rod mužský
jarní (noc) - rod ženský
jarní (slunce) - rod střední
Pro určení zadaného přídavného jména si stačí říci tvar ženského rodu. (Přídavné jméno spojíte s podstatným jménem rodu ženského.) Přídavná jména měkká mají shodné tvary pro mužský i pro ženský rod.
přivlastňovací - tvoří se od podstatných jmen označujících osoby, někdy i od vlastních jmen zvířat. Od podstatných jmen rodu mužského se tvoří příponou -ův (-ova, -ovo), od podstatných jmen rodu ženského příponou -in (-ina, -ino) např. otcův (bratr), otcova (sestra), otcovo (město), matčin (bratr), matčina (sestra), matčino (město)
Na tento druh přídavných jmen se ptáme otázkou čí?
U přídavných jmen určujeme tyto parametry:
Rod
Přídavná jména se v rodě s podstatným jménem shodují. Rod určíme podle rodu podstatného jména.
Číslo
Přídavná jména se v rodě s podstatným jménem shodují. Určíme podle čísla podstatného jména.
Pád
Přídavná jména se v pádě s podstatným jménem shodují. Určíme podle pádu podstatného jména.
Vzor
Přídavná jména tvrdá
Přídavná jména měkká
Přídavná jména přivlastňovací
Stupňování
Mnohá přídavná jména mohou při srovnávání vyjadřovat zvláštními tvary trojí stupeň vlastnosti. Tento jev nazýváme stupňování. Rozlišujeme stupňování pravidelné, nepravidelné a stupňování opisem.
pravidelné
První stupeň vyjadřuje základní míru dané vlastnosti.
Např.: malý, nový, prudký, rychlý
Druhý stupeň tvoříme z prvního příponami -ejší, -ější, -ší, nebo koncovkou -í.
Např.: Třetí stupeň tvoříme z druhého stupně předponou nej-.
Např.: nejrychlejší, nejnovější, nejprudší
nepravidelné
Druhý a třetí stupeň mají jiný kořen než stupeň první.
Např.: dobrý - lepší - nejlepší
špatný - horší - nejhorší
malý - menší - nejmenší
velký - větší - největší
opisem
V tomto případě význam přídavného jména zesilujeme nebo zeslabujeme různými příslovci.
Např.: velmi pěkný, zcela správný, nejlépe vyhovující
Vzory
Přídavná jména tvrdá
- skloňují se podle vzoru mladý (mladá, mladé)
- v koncovkách přídavných jmen tvrdých píšeme tvrdé -ý, měkké -í
píšeme pouze v 1. a 5. pádě množného čísla rodu mužského životného.
- v 7. pádě množného čísla je koncovka -ými.
pád: mužský rod ženský rod střední rod
jedn. číslo
1. mladý (muž, stromek) mladá (žena) mladé (děvče)
2. mladého mladé mladého
3. mladému mladé mladému
4. mladého (muže)mladý (stromek) mladou mladé
5. mladý! mladá! mladé!
6. (o) mladém (o) mladé (o) mladém
7. mladým mladou mladým
mn. číslo
1. mladí (muži)mladé (stromky) mladé (ženy) mladá (děvčata)
2. mladých mladých mladých
3. mladým mladým mladým
4. mladé mladé mladá
5. mladí (muži!)mladé (stromky!) mladé (ženy!) mladá (děvčata!)
6. (o) mladých (o) mladých (o) mladých
7. mladými mladými mladými
Přídavná jména měkká
- skloňují se podle vzoru jarní (jarní,jarní).
- v koncovkách přídavných jmen měkkých píšeme jen měkké i
(cizí muž, cizí žena, cizí dítě, cizích lidí, s cizími lidmi).
jedn. číslo rod mužský rod ženský rod střední
1. jarní(motýl, květ) jarní(noc) jarní (jitro)
2. jarního jarní jarního
3. jarnímu jarní jarnímu
4. jarního (motýla)jarní (květ) jarní jarní
5. jarní jarní jarní
6. (o)jarním (o) jarní (o) jarním
7. jarním jarní jarním
mn. číslo
1. města jarní (motýli, květy, noci, jitra) kuřata
2. měst jarních kuřat
3. městům jarním kuřatům
4. města jarní kuřata
5. města! jarní kuřata!
6. městech (o) jarních kuřatech
7. městy jarními kuřaty
Přídavná jména přivlastňovací
-se skloňují podle vzorů otcův (otcova, otcovo) a matčin (matčina, matčino).
-v přídavných jménech přivlastňovacích se píše měkké i v 1.a 5. pádě množného
čísla rodu mužského životného.
-v ostatních koncovkách se píše tvrdé y/ý.
-v 7. pádě množného čísla je koncovka -ými.
Jednotné číslo
mužský rod
1.p. otcův matčin (bratr, kabát)
2.p. otcova matčina (bratra)
3.p. otcovu matčinu (bratru)
4.p. otcova, otcův matčina, matčin (bratra, kabát)
5.p. otcův matčin (bratře)
6.p. (o) otcově,-u matčině, -u (bratru, kabátě)
7.p. otcovým matčiným (jako mladým)
ženský rod
1.p. otcova matčina (sestra)
2.p. otcovy matčiny (sestry)
3.p. otcově matčině (sestře)
4.p. otcovu matčinu (sestru)
5.p. otcova matčina (sestro)
6.p. (o) otcově (o) matčině (sestře)
7.p. otcovou matčinou (sestrou)
střední rod
1.p. otcovo matčino (slovo)
2.p. otcova matčina (slova)
3.p. otcovu matčinu (slovu)
4.p. otcovo matčino (slovo)
5.p. otcovo matčino (slovo)
6.p. (o) otcově, -u matčině, -u (slovu, -ě)
7.p. otcovým matčiným (jako mladým)
Množné číslo
1.p. otcovi, otcovy, otcova,
matčini (bratři) matčiny (sestry) matčina (slova)
otcovy,
matčiny (kabáty)
2.p. otcových, matčiných (jako mladých)
3.p. otcovým, matčiným (jako mladým)
4.p. otcovy, otcovy, otcova,
matčiny (bratry, kabáty) matčiny (sestry) matčina (slova)
5.p. otcovi, otcovy, otcova,
matčini (bratři) matčiny (sestry) matčina (slova)
otcovy,
matčiny(kabáty)
6.p. (o) otcových, matčiných (jako mladých)
7.p. otcovými, matčinými (jako mladými)

Český jazyk

11. prosince 2007 v 5:53
Mluvnické kategorie sloves
Slovesa vyjadřují činnost, stav nebo změnu stavu. Jsou to slova ohebná, časují se.

Tvary
Osoba
Číslo
Způsob
Čas
Rod
Vid
Třída
Tvary
určité - lze určit osobu
Např.: napomínal jsem, napomínám, napomínej, napomínal bych apod.
neurčité - nelze určit osobu
tvary neurčité:
1. Infinitiv neboli neurčitek (napomínat, být napomínán)
2. příčestí mnulé,činné (napomínal)
3. příčestí trpné (napomínán)
4. přechodníky (kupuje, nesouc, přnesši, udělav)
Osoba
Osobu určíme, řekneme-li si si slovesný tvar se správným osobním zájmenem.
1. osoba - vyjadřuje mluvčího nebo pisatele
Např.: čtu, čteme
2. osoba - vyjadřuje adresáta
Např.: čteš, čtete
3. osoba - vyjadřuje nepřítomnou osobu
Např.: čte, čtou
Číslo
číslo jednotné - tvar slovesa lze spojit s osobními zájmeny já, ty, on, ona nebo ono
Např.: čtu, čteš, čte
číslo množné - tvar slovesa lze spojit s osobními zájmeny my, vy, oni, ony nebo ona
Např.: čteme, čtete, čtou
Způsob
oznamovací - tento způsob oznamuje děj slovesa
Např.: cestoval jsem, cestuji, budu cestovat
rozkazovací - tento způsob vyjadřuje rozkaz, zákaz nebo přání
Např.: nes, dělej, začni
podmiňovací - tento způsob vyjadřuje děj, který se může nebo by se mohl uskutečnit při splnění určité podmínky, rozlišujeme způsob podmiňovací přítomný a podmiňovací minulý.
Např.: cestoval bych, byl bych cestoval, prosila bych
Čas
- čas určujeme pouze u oznamovacího způsobu
minulý - tento čas používáme pro popis dějů probíhajích v minulosti
Např.: psal, viděl, četl, volal
přítomný - tento čas používáme pro vyjádření přítomnosti
Např.: nesu, čtu, volají, pracuji
budoucí - tento čas používáme pro vyjádření budoucnosti
Např.: budu číst, přečtu, ponesu
Rod
Vyjadřuje vztah mez původcem (cílem) děje a podmětem věty.
činný - podmět vykonává činnost
Např.: Žák čte.
trpný - podmět nevykonává činnost, s podmětem se něco děje
Např.: Žák je chválen.
Vid
nedokonavý
Tato slovesa vyjadřují děj neohraničený. Vyjadřují všechny 3 časy. Mohou vyjadřovat přítomnost. Budoucí čas vyjadřují pomocí tvaru slovesa být nebo pomocí předpony po-, pů. K většině nedokonavých sloves je možné přiřadit příslovce stále.
Např.: čte, budu číst, ponesu, půjdu
dokonavý
Tato slovesa vyjadřují ohraničený děj. Vyjadřují pouze čas minulý a budoucí.
Např.: dočetl jsem, dočtu, přečtu
Třída
1. třída - zakončení na -e (kromě -ne a -je) ve 3. os.č.j. přítomného času
vzory tvrdé:
nese nesl nesl
bere bral brát
vzory měkké:
maže mazal mazat
peče pekl péci, péct
umře umřel umřít
2. třída - zakončení na -ne ve 3. os.č.j. přítomného času
vzory:
tiskne tiskl tisknout
mine minul minout
začne začal začít
3. třída - zakončení na -je ve 3. os.č.j. přítomného času
vzory:
kryje kryl krýt
kupuje kupoval kupovat
4. třída - zakončení na -í ve 3. os.č.j. přítomného času
vzory:
prosí (pros!) - (oni) prosí prosil prosit
trpí (trp!) - (oni) trpí trpěl trpět
sází (sázej) - (oni) sázejí i sází sázel sázet
5. třída -zakončení na -á ve 3. os.č.j. přítomného času
vzor:
dělá dělal dělat
Nepravidelná slovesa
Tvary sloves být, jíst, vědět, vidět, mít, chtít, jít se neshodují se žádným ze slovesných vzorů ve všech tvarech.

Rozvrhy 2.část

31. srpna 2007 v 9:59

Rozvrhy

31. srpna 2007 v 9:54

Pravidelný čtyřboký jehlan

20. srpna 2007 v 7:49
Má čtvercovou podstavu a přímka procházející hlavním vrcholem a průsečíkem ůhlopříček podstavy je k oběma úhlopříčkám kolmá.

periodická tabulka prvků

6. srpna 2007 v 9:40
1-He vodík-hydrogenium
2-H helium-helium
3-Li lithium- lithium
4-Be berylium- beryllium
5-B bor- borum
6-C uhlík- carboneum
7-N dusík-nitrogenium
8-O kyslík -oxygenium
9-F fluor- fluor
10-Ne neon- neon
11-Na sodík- natrium
12-Mg hořčík- mangan
13-Al hliník- aluminium
14-Si křemík- silicium
15-P fosfor- phosphorus
16-S síra- sulfur
17-Cl chlor- chlorum
18- Ar argon- argon
19- K draslík- kalium
20- Ca vápník- calcium
21- Sc skandium- scandium
22- Ti titan- titanium
23- V vanad- vanadium
24- Cr chrom- chromium
25- Mn mangan- manganum
26- Fe železo- ferrum
27- Co kobalt- cobaltum
28- Ni nikl- niccolum
29- Cu měď- cuprum
30- Zn zinek- zincum
31- Ga gallium- gallium
32- Ge germanium- germanium
33- As arsen- arsenicum
34- Se selen- selenium
35- Br brom- bromum
36- Kr krypton- krypton
37- Rb rubidium- rubidium
38- Sr stroncium- strontium
39- Y yttrium- yttrium
40- Zr zirkonium- zirconium
41- Nb niob- nobium
42- Mo molybden- molybdaenum
43- Tc technecium- technetium
44- Ru ruthenium- ruthenium
45- Rh rhodium- rhodium
46- Pd palladium- palladium
47- Ag stříbro- argentum
48- Cd kadmium- argentum
49- In indium- indium
50- Sn cín- stannum
51- Sb antimon- stibium
52- Te tellur- tellurium
53- I jod- iodum
54- Xe xenon- xenon
55- Cs celsium- cesium
56- Ba baryum- baryum
57- La lanthan- lanthanum
72- Hf hafnium- hafnium
73- Ta tantal- tantalum
74- W wolfram- wolframium
75- Re rhenium- rhenium
76- Os osmium- osimum
77- Ir iridium- iridium
78- Pt platina- platinum
79- Au zlato-aurum
80- Hg rtuť- hydrargyrum
81- Tl thalium- thallum
82- Pb olovo- plumbum
83- Bi bismut- bismuthum
84- Po polonium- polonium
85- At astat- astatium
86- Rn radon- radon
87- Fr francium- francium
88- Ra radium- radium
89- Ac aktinium- actium

Taháky

11. července 2007 v 23:12
sem budu dávat referáty a podobně i nějakou látku z hodin
 
 

Reklama